Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ
| 4. března, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | s. III./IV. |
ŽIVOTOPIS
U této skupiny mučedníků se na jedné straně udává, že svědectví o nich ve východních pramenech jsou dostatečná, a zároveň je poznamenáno, že nelze odvodit, při kterém konkrétním pronásledování podstoupili mučednickou smrt. Dokonce je někde jasně uváděno, že o jejich životech nic nevíme a počet spolumučedníků se v různých podáních liší. Historičnost mučedníků vyplývá jak ze zápisů na různých místech, tak z jejich zařazení do syrského breviáře v roce 411, v němž je u trojice jejich jmen uvedeno i dalších 16 druhů umučených v Nikomédii Bithynijské v dnešním Turecku ve III.-IV. století.Někdy se nám zdá, že revize martyrologia předávají dál některé světce bez dostatečných důvodů a jiné, o kterých bychom si rádi četli pro barvivost legend a tradic, vyřazují. Jejich úkolem je prověření právoplatnosti a nám nezbývá, než se někdy přizpůsobit jejich závěrům. U některých mohou hrát roli k přednostnímu zařazení fakta vhodnosti jako vzory životů z víry a u jiných svědectví krve kvůli víře, která se stává „semenem nových křesťanů“ pro svoji hodnověrnost a hovoří o šíření víry i přes největší překážky.
U dnes připomínaných mučedníků z Nikomédie se předpokládá, že položili své životy za pronásledování rozšířené Diokleciánem. Martyrologium uvádí místo 16 tak 17 dalších spolumučedníků z pozdějšího závěru a podle záznamů byli převážně sťati.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ (s. III./IV.); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren et abbas (1123); Humbertus♦ (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner♦ (1590); Anna a Iesu Lobera♦ (1621); Maria Ludovica Isabella de Lamoignon♦ (1825); Placida (Eulalia) Viel♦ (1877); Ioannes Antonius Farina (1888); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek♦ (1942); Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský