Christophorus de Mediolano
| 1. března, připomínka | |
| Postavení: | kněz OP |
| Úmrtí: | 1484 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1410 v Miláně v oblasti Lombardie v severní Itálii. Vstoupil do dominikánského řádu v milánském klášteře Sant'Eustorgio a po formaci v noviciátu a potřebném vzdělání přijal kolem roku 1435 kněžské svěcení. Vynikal velkou horlivostí i umírněností, pokorou a vzdělaností. Stal se známým pro svá kázání a prorocké dary. Bývá představován jako putující kazatel, za kterým zůstávala mezi lidem lepší morálka. Měl výrazný vliv na hříšníky a růst konverzí. Ve svých promluvách k lidu se opíral o Bibli, spisy církevních otců a teologii svatého Tomáše Akvinského.V roce 1446 byl novicmistrem v Mantově, kde působil u svaté Barbory a napsal pro novice knihu „O službě Bohu“.
V Taggii jeho kázání mělo takový úspěch, že jeho obyvatelé postavili v roce 1460 kostel zasvěcený Panně Marii Milosrdné a potom dominikánský klášter, ve kterém se Kryštof stal prvním převorem. Své řeholníky vedl k věrné službě Bohu a církvi, držíce se důsledně pravidel svatého Dominika. Vedle svých spisů a slov jim byl příkladem, vroucí modlitbou a vroucí mariánskou oddaností.
Traduje se, že předpověděl zničení Triorie francouzskými vojsky a varoval obyvatele Taggie, aby uprchli bez rizika pronásledování. Také předpověděl, že se řeka rozlije a budou povodně. Jeho proroctví se přesně naplnila.
V roce 1484 během postní doby konal misijní kázání v horském městečku Pigna poblíž Ventimiglie, onemocněl a byl si vědom své blízké smrti. Zažádal proto o přepravení do svého kláštera v Taggii. Jakmile se tam dostal, přijal svátosti k cestě na věčnost a následně zemřel. Jeho tělo bylo uloženo v kostele Panny Marie Milosrdné (Santa Maria Madre delle Misericordie) v Taggii. V místní úctě, která se záhy šířila, byl nazýván „apoštolem Ligurie“.
Jeho kult 3. 4. 1875 potvrdil papež Pius IX.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Felix III., Pp (492); Albinus, ep. Andegaven (asi 550); David, ep. Menevien (asi 601); Siviardus (asi 680); Suitbertus (713); Leo, ep. in Vasconia (s. IX.); Leo Lucas (asi 900); Rudesindus (977); Christophorus de Mediolano♦ (1484); Ioanna Maria Bonomo♦ (1670); Agnes Cao Kuiying (1856)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský