Leo Lucas
| 1. března, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | asi 900 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi kolem roku 816 v Corleone na Sicílii do rodiny chovající ovce a dobytek.V ranném mládí mu zamřeli oba rodiče a on se věnoval práci na farmě. Na pastvinách ho záhy začalo v myšlenkách přitahovat řeholní povolání. Rozhodl se pro „ano“ Bohu, prodal farmu a peníze za ni rozdal chudým. Pak odešel do kláštera sv. Filipa v Agiře v provincii Enna na Sicílii. Zde přijal první tonzuru a také radu opustit Sicílii kvůli nájezdům Saracénů. Na prvním místě se vydal ke hrobům apoštolů do Říma a odtud do Kalábrie.
Na jednom z vrcholků pohoří Orsomarso přišel do kláštera Mula na stejnojmenné hoře. Zde se stal mnichem, osvojoval si ctnosti a vydržel zde 6 let. Pak s igumenem kláštera Kryštofem přešel do hornatého kraje Merkourionu v oblasti Pollino v Jižních Apeninách. U kalábrijsko-lukánské hranice založili klášter, ve kterém žili asketicky po 7 let. Na dalších 10 let se přesunuli do Veny (dnes Avena) v Kalábrii a vybudovali zde klášter, ve kterém v době smrti igumena Kryštofa žilo přes sto mnichů. Lev Lukáš přitom nějakou dobu žil v samotě nedaleko v Mormannu v Kalábrii jako cenobita*. Po smrti spolubratra Kryštofa přijal jeho místo a až do smrti působil jako opat kláštera na hoře Mula.
Podle tradice měl od Boha dar uzdravování, a proto za ním přicházelo mnoho nemocných, byli přiváděni i ti, kteří se potřebovali zbavit zlého ducha a on všem pomáhal a vedl je na cestu spásy. Svůj konec života předpověděl a připravoval se na něj předáním opatské funkce „hegumena“ za rozjímavé modlitby, při které měl chvíle vytržení. Po přijetí svátostí na cestu pokojně skonal.
Jeho přímluvě je připisováno zachránění města Corleone za morové epidemie v roce 1575.
POZNÁMKA
*Cenobita patří do mnišského společenství, sdílí společný život v klášteře v modlitbě, práci a podřízenosti představenému na rozdíl od poustevníka. Jde o formu organizovaného soužití s mnišským společenstvím.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Felix III., Pp (492); Albinus, ep. Andegaven (asi 550); David, ep. Menevien (asi 601); Siviardus (asi 680); Suitbertus (713); Leo, ep. in Vasconia (s. IX.); Leo Lucas (asi 900); Rudesindus (977); Christophorus de Mediolano♦ (1484); Ioanna Maria Bonomo♦ (1670); Agnes Cao Kuiying (1856)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský