Siviardus
| 1. března, připomínka | |
| Postavení: | opat OSB |
| Úmrtí: | asi 680 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi začátkem 7. století franskému šlechtici Sigiramovi a jeho ženě zvané Adda. Siviard je uváděný jako potomek Diablintů nebo z jejich území v západní části dnešní Francie. Již od dětství se Siviard zajímal o vzdělávání v duchovní oblasti a o povolání k řeholnímu životu. Ve svých představách sám sebe prý s pokorou kladl na poslední místo.O jeho otci je psáno, že byl benediktinským opatem ze Saint-Calais poblíž Cenomana (dnes Le Mans) v Neustrii. Siviard po absolvovaném vzdělání v tomto klášteře složil řeholní sliby a stal se knězem. Po otcově smrti se zde stal údajně 5. opatem. Podle poznámek u životopisů není jisté, zda se jedná o vlastního otce Sigirama nebo o duchovního otce, se kterým se znal od mládí.
Siviard byl velmi dobrým učitelem, schopným radit a vést mnohé především vlastním příkladem více než slovy. Na žádost biskupa napsal životopis sv. Calaise (po němž je město pojmenováno), který založil opatství původně jako klášter Aniole.
Na konci života dal poslední pokyny spolubratrům k usilování o svatost a také svěřil starostlivost o svou sestru a její spolusestry. Z toho je odvozováno, že sestra byla řeholnicí v nějakém klášteře poblíž.
Siviardovým první životopiscem se stal mnich Jean-Barthélemy Hauréau, patřící k jeho současníkům.
Siviard zemřel údajně 1. 3. v osmém roce vlády krále Theodorika, což by mělo být roku 687.
Listina Karla Velikého z roku 774 uvádí, že jeho tělo spočívalo v Savonnières v Saint-Georges-de-la-Couée. Odtud byly jeho ostatky z důvodu normanských invazí převezeny do Sens. Významná část jeho ostatků byla v roce 1883 uložena v Lavalu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Felix III., Pp (492); Albinus, ep. Andegaven (asi 550); David, ep. Menevien (asi 601); Siviardus (asi 680); Suitbertus (713); Leo, ep. in Vasconia (s. IX.); Leo Lucas (asi 900); Rudesindus (977); Christophorus de Mediolano♦ (1484); Ioanna Maria Bonomo♦ (1670); Agnes Cao Kuiying (1856)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský