Maria Ludovica Isabella de Lamoignon
| 4. března, připomínka | |
| Postavení: | matka a zakladatelka kongregace |
| Úmrtí: | 1825 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 3. 10. 1763 v rodinném šlechtickém sídle v Paříži. V rodině obdržela to nejdůležitější, s katolickou výchovou získala vztah ke Kristu.V patnácti letech se podle přání otce provdala za hraběte Eduarda Františka Matěje Molého, který byl poradcem v pařížském parlamentu. Měli spolu pět dětí, z nichž tři v dětském věku zemřely. Manžel se asi po 13 letech rozhodl k přestěhování do Bruselu zřejmě v souvislosti s Velkou francouzskou revolucí. Kvůli novému imigračnímu zákonu se prý ale museli vrátit. Jeho šlechtický rod pak upadl (majetek katolických šlechticů byl znárodňován). Eduard byl v srpnu 1792 zatčen a v následujícím měsíci propuštěn. Jenže dočasné zatčení se v dalším měsíci i s propuštěním údajně opakovalo. Znovu k němu došlo v lednu, ale bez propuštění. Revolučním tribunálem byl odsouzen k popravě gilotinou o Velikonocích 20. 4. 1794. Alžběta Lamoignon již dříve byla kvůli svému muži Eduardovi pod dohledem a ve věznici Fontaine Grenelle prý mohla být s ním. Po jeho smrti byla vystěhovaná z domova i přes částečnou paralýzu. Pak bydlela v hrozných podmínkách s dětmi v pařížském podkrovním bytě na Rue du Bac. To vše byla trauma i pro děti a její dcera Luisa při onemocnění situacím následně podlehla a zemřela.
Matka Luisa Alžběta de Lamoignon vše snášela v síle víry, aniž by propadla zoufalství nebo nenávisti. S přijetím kříže v duchovním životě rostla i za pomoci svého duchovního vůdce o. Mayneauda, který se v roce 1802 stal biskupem ve Vannes. Do tohoto města se v následujícím roce se dvěma dětmi přestěhovala. Na biskupovu výzvu k založení nové řeholní kongregace reagovala kladně. Velmi brzy po příchodu do Vannes založila se dvěma dalšími družkami charitu v budově bývalého kláštera zakoupeného biskupem. Uvádí se datum 25. 5. 1803, kdy složila sliby do rukou biskupa s řeholním jménem Luisa a otevřela první dům budoucí kongregace „Sestry lásky svatého Ludvíka“. Zároveň se bez výhrad odevzdala Bohu.
Jejím úkolem bylo duchovně i materiálně pomáhat chudým dívkám ve věku 7 až 12 let a dbát na jejich morální, kulturní a profesní přípravu. Pro chudé v tom věku otevřela také školu. Pro všechnu činnost čerpala sílu z každodenní četby Božího Slova a z přijímání Eucharistie.
Zemřela ve Vannes, svírajíce v rukou kříž, který s sebou od mládí nosila. Blahořečená byla 27. 5. 2012 papežem Benediktem XVI.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ (s. III./IV.); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren et abbas (1123); Humbertus♦ (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner♦ (1590); Anna a Iesu Lobera♦ (1621); Maria Ludovica Isabella de Lamoignon♦ (1825); Placida (Eulalia) Viel♦ (1877); Ioannes Antonius Farina (1888); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek♦ (1942); Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský