Anna a Iesu Lobera
| 4. března, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka klášterů OCD |
| Úmrtí: | 1621 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 25. 11. 1545 v Medina del Campo v provincii Valladolid v Kastilii ve Španělsku. Teprve v sedmi letech začala mluvit. Do té doby byla označována za hluchoněmou. Brzy po narození zemřel její otec a matka zemřela, když Anně bylo 9 let. Se svým jediným bratrem se přestěhovali ke své babičce z matčiny strany. V dalším roce se rozhodla stát řeholnicí, a že nebude nikdy vyhledávat potěšení. Také údajně složila soukromý slib čistoty a svůj život svěřila do rukou Panny Marie. V 15 letech se přestěhovala do Plasencie ke druhé babičce. Její bratr si zvolil cestu v jezuitském řádu a ona v Plasencii u jezuitů našla duchovního vůdce v o. Petrovi Rodriguezovi. Jeho přispěním se setkala s Matkou Terezií od Ježíše, která zaváděla reformu karmelitánského řádu.Hábit karmelitánek od ní oblékala 1. 8. 1570 v Avile a řeholní sliby složila 22. 10. 1571 v Salamance. Po 4 letech ji Matka Terezie v únoru 1575 vzala s sebou do nově založeného kláštera v Beas de Segura, kde ji ustanovila převorkou. Zde se také seznámila s o. Graciánem a Janem od Kříže, kterého si zvolila za zpovědníka. Své sestry vedla a formovala na základě rad Matky Terezie od Ježíše, se kterou si dopisovala. Už dříve s ní také cestovala při jejím zakládání nových klášterů, kdy spolu také sdílely celu. Důležitou osobou pro jejich formaci jako „Bosých karmelitek“ (OCD) byl pozdější světec Jan od Kříže.
Samostatná provincie pro bosé karmelitky byla zřízena v roce 1581 na provinční kapitule. Zde byl provinciálem zvolen o. Jeroným Gracián a Anna od Ježíše již začala zastupovat Terezii od Ježíše. Zastupovala ji např. v záležitostech pro nadaci v Malaze.
V roce 1586 byla Anna od Ježíše pověřena založením bosého Karmelu v Madridu. Zde také měla od představených za úkol shromáždit rukopisy Matky Terezie, která už v roce 1582 zemřela.
Ke konci funkčního období převorky Anny od Ježíše, která houževnatě hájila ducha tereziánské reformy, nový provinciál zakázal její znovuzvolení. Nezůstalo jen u toho, její činnost jí vynesla i další přísné tresty. Mezi nimi i zákaz každodenního sv. přijímání. K jejímu zármutku přibyla 14. 12. 1591 i smrt o. Jana od Kříže ve věku 49 let a pak v únoru následující vyloučení o. Graciána z řádu.
Po smrti provinciála, který rozkvětu Karmelu nepřál, se v roce 1596 Anna od Ježíše mohla vrátit do svého kláštera v Salamance, kde pak byla zvolena převorkou.
V roce 1604 odcestovala do Francie a tam založila kláštery v Paříži, Pontoise a Dijonu. Pierre de Bérulle však začal francouzskému Karmelu dávat charakter, který byl v rozporu s tereziánským ideálem, Potom Anna od Ježíše odjela na pozvání místodržícího Španělského Nizozemí (dnešní Belgie) do Flander a založila další kláštery v Bruselu, Lovani a Mons.
Velké duchovní i fyzické utrpení mělo podíl na tom, že 4. 3 1621 zemřela v Bruselu. Papež František ji blahořečil 29. 9. 2024 na stadionu krále Baudouina v Bruselu při apoštolské návštěvě Lucemburska a Belgie.
POZNÁMKA
* Zapsání do martyrologia bývá obvykle v den úmrtí, ale liturgická památka se za určitých okolností může od tohoto zápisu lišit. Např. pro slavení v řádu, zvláště vychází-li do postní doby, která spadá do března. Oslava blahořečených se ale týká míst (i řádů) kde světci působili. Někde je Anna od Ježíše v životopisných souborech uvedena u dne svého úmrtí a jinde u data svého pozemského narození (25. 11.) pro liturgickou památku kde je umožněna.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ (s. III./IV.); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren et abbas (1123); Humbertus♦ (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner♦ (1590); Anna a Iesu Lobera♦ (1621); Maria Ludovica Isabella de Lamoignon♦ (1825); Placida (Eulalia) Viel♦ (1877); Ioannes Antonius Farina (1888); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek♦ (1942); Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský