Gjon (Jan) Fausti
Kolë (Mikuláš) Shllaku
Daniel Dajani
Qerim Sadiku
Mark Çuni
Gjelosh Lulashi
Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi
| 4. března, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 1946 |
ŽIVOTOPIS
Připomínáme si zde 6 mučedníků z počátku vedení albánské republiky komunistickou stranou Albánie, v jejímž čele byl generálplukovník Enver Hodža.K významným mučedníkům té doby patřili Jan Fausti a Mikuláš (Kolë) Shllaku. S nimi byli zabiti další čtyři.
Jan Fausti se narodil 9. 10. 1899 v Brozzu patřící k obci Marcheno v údolí Val Trompia (dnes jde o celek 18 obcí) v italské provincii a diecézi Brescia. Byl nejstarší z 12 dětí Antonína Faustiho a Marie roz. Sigolini. Když vstoupil do malého semináře v Brescii, byl jeho spolužákem Jan Battista Montini, pozdější Pavel VI. Fausti byl na kněze vysvěcen 9. 7. 1922. Po absolvování Papežské gregoriánské univerzity v Římě se stal profesorem filozofie v Brescii. V roce 1924 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova v Gorizii. Od roku 1929 působil na katedře filozofie ve Skadaru (albánsky Shkodër) v severní části Albánie. Rychle se učil albánský jazyk a věnoval se i studiu islámu, aby mohl vést dialog mezi muslimy a křesťany. Kolem roku 1932 napsal na toto téma sérii článků do časopisu „La Civiltà Cattolica“. Ty potom vyšly v publikaci: „Islám ve světle katolického myšlení“.
V roce 1932 nastoupil do Mantovy v Itálii jako profesor filozofie a představený místních jezuitů. Zde se u něj objevily příznaky tuberkulózy, které se již dříve začínaly vyskytovat v Albánii. V letech 1933 až 1936 proto podstoupil léčbu v Alto Adige a v Davosu ve Švýcarsku. V roce 1936 se vrátil k yučování v Gallarate v milánské diecézi. Věčné sliby TJ zde složil 2. 2. 1936 a v Gallarate zůstal 6 let. V té době napsal i svazek „Teorie abstrakce“.
Představení se v červenci 1942 rozhodli poslat ho za rektora Papežského semináře ve Skadaru v Albánii a svěřit mu Xaveriánské koleje. Asi po roce předal tyto své pozice albánskému jezuitovi o. Danielu Dajanimu. Potom odešel do hlavního města Albánie Tirana věnovat se pomoci Albáncům i Italům a křesťanům i muslimům, kteří byli zataženi do druhé světové války. Při své aktivitě byl zasažen do horní části zdravé plíce německou kulkou, která mu zlomila klíční kost.
Koncem roku 1944 se situace zhoršila, když se němečtí nacisté stahovali a moci se ujali komunističtí partyzáni. Dopouštěli se nejrůznějšího násilí na katolících. Zvláště měli spadeno na jezuity kvůli tomu, že vzdělávali mladé lidi a přispívali ke kulturní formaci výše postavených obyvatel. Důvěra v otce Jana Fausti se projevila v květnu 1945 i tím, že byl povýšen na viceprovinciála jezuitů v Albánii.
Se změnou politické situace v roce 1945 začalo pronásledování zvláště katolíků. Asi před koncem roku jeden ze seminaristů prý zemřel po propuštění na následky mučení. Kněží Jan a Daniel byli v jeho obci odsloužit zádušní mši svatou a po návratu ještě téhož večera byli oba zatčeni. O. Jan byl asi dva měsíce vězněn na samotce a pak mučen.
Při zinscenovaném procesu 22. 2. 1946 byl odsouzen k trestu smrti zastřelením. S dalšími pěti nevinně odsouzenými byl 4. 3. zastřelen na hřbitově ve Skadaru.
Kolë (česky Mikuláš) Shllaku se narodil 27. 7. 1907 ve Shkodëru (Skadaru) v Albánii. Po základní škole přešel do koleje vedené františkány v jeho rodném městě. V patnácti letech vstoupil do jejich kláštera v Troshan jako postulant. Řeholní sliby složil s novým jménem Gjon (česky Jan). Potom byl poslán na teologická studia do Holandska, kde v roce 1931 přijal kněžské svěcení. Od dalšího roku navštěvoval po 4 roky teologickou fakultu v Lovani v Belgie do získání doktorátu z teologie.
Od roku 1936 po návratu do svého rodiště vyučoval filozofii a francouzštinu na střední škole Illyrikum.
Za italské okupace Albánie vycestoval do exilu v Jugoslávii. Po roce se ale vrátil domů a začal šířit informace časopisem „Ylli i Mëngjesit“ („Jitřenka“). Poukazoval v něm na rizika marxistické a fašistické ideologie. Své studenty vyzýval k nenásilnému odporu s tím, aby vždy zavrhli jakékoliv myšlenky na pomstu.
V roce 1940 se o. Gjon (Jan) stal představeným albánských františkánů i morálním vůdcem. Organizoval přednášky o marxistickém materialismu, při níž reagoval na kontroverze zůstávaje věrný učení církve.
Při změně albánská politické situace, když se k moci dostal Enver Hodža, začalo se šířit pronásledování všech věřících, především katolíků a těch, kdo je vedli a pokoušeli se o sjednocení (konsolidaci) albánského lidu. Někteří katolíci, kteří viditelně neodmítali komunismus, přišli o. Shllaku varovat, že je na seznamu těch, kteří mají být zabiti jako odpůrci režimu. Mladým přátelům potom o. Shllaku jako odpověď řekl: „Toto bude moje cesta a bohužel nebudu první ani poslední. Modleme se, aby nám Bůh dal sílu a odvahu čelit mučednictví.“
Záminka k zatýkání se objevila pro pseudonym „Albánská unie“, pod kterým dva seminaristé ze Skadaru podepisovali letáky proti komunistické propagandě. Nikdo z představených o tom nevěděl. Otec Shllaku byl v zimě roku 1945 zatčen a mučen. V lednu 1946 se s ním a s dalšími vězni konal soud již s předem napsaným výsledkem. Za vinu mu byla dávaná smýšlená spolupráce s odbojnými skupinami a plán založení Albánské křesťanské demokracie. Přidaná mu byla i vina údajného organizování spiknutí proti vládě za spoluúčasti Vatikánu a dalších dvou států.
Dne 22. 2. 1946 bylo vyneseno osm rozsudků trestu smrti zastřelením: o. Gjona (Jana) Shllaku, o. Jana Faustiho, o. Daniela Dajani, seminaristy Marka Çuni a Gjergjho Bici, z laiků Gjelosha Lulashi, Fr. Mirakaje a Qerima Sadiku. Z nich 4. 3. 1947 bylo šest převezeno na hřbitov ve Skadaru (Varrezat e Rrmajit), kde byli v 6 hodin ráno popraveni.
Daniel Dajani se narodil 2. 12. 1906 v Blinishtu (dnes Lezhë) v Albánii. Velmi brzy vstoupil do školy Papežského semináře ve Skadaru, kterou vedli jezuité. Před dovršením 20 let začal jezuitský noviciát v Gorizii v Itálii. Pak v italském Chieri studoval filozofii a začal teologii. Od roku 1934 učil ve skadarském semináři. V roce 1937 se vrátil do Chieri dostudovat teologii. Již 15. 7. 1938 přijal kněžské svěcení. Jako profesor od roku 1940 opět učil ve skadarském semináři a apoštolsky působil v horských vesnicích. Jeho činnost se zaměřovala i na usmiřování mezi rodinnými klany. Řeholní sliby složil 2. 2. 1942 a pokračoval tři roky jako učitel. Za druhé světové války byla Albánie okupována zprvu Itálií a poté Němci, pak převzali moc komunisté.
O. Daniel Dajani pokračoval dál ve svém působení s klidným přístupem i za neklidných situací. V září 1945 byl jmenován rektorem skadarského semináře. Po smrti jednoho seminaristy, kterou měla na svědomí tajná policie, byl s o. Janem Faustim sloužit zádušní mši svatou. Po návratu do Skadaru byli zajati, vězněni, a nakonec na hřbitově ve Skadaru zastřeleni.
Qerim Sadiku se narodil 12. 2. 1919 ve Vuthaji v Kosovo. Matka byla katolička, ale otec muslim. Syn Qerim proto mohl být pokřtěn až asi v deseti letech po smrti svého otce. V září 1944 se oženil s Marií Vatovou. Měli spolu jediné dítě, Gaspëra. Ten se narodil až tři týdny po Qerimově zatčení a od té doby Qerima už rodina neviděla. Uvězněn byl 3. 12. 1945 ve Skadaru a 22. 2. 1946 byl odsouzen k trestu smrti. Zabit byl 4. 3. na hřbitově s dalšími pěti odsouzenými.
b>Mark Çuni se narodil 30. 9. 1919 ve vesnici Bushat u Skadaru v Albánii. V 18 letech začal studovat na Xavierových kolejích ve Skadaru, patřících k diecéznímu Papežskému semináři a vedených jezuity. Když pokračoval v dalším teologickém studiu, okupovala Albánii italská fašistická armáda a po ní němečtí nacisté. Když se stáhli, ujali se moci komunističtí partyzáni, které vedl Envera Hodži, a pronásledování katolíků se stupňovalo.
Komunistická propaganda nabývala stále větších rozměrů, používala i letáků s výhružkami, které roznášeli mladí lidé. Dva seminaristé, z nichž jeden byl Marek Çuni, zareagovali prý tak, že bez svolení vytiskli letáky se satirickou básní františkána o. Jana Shllakua. Potom je napadlo tisknout další s pseudonymem „Bashkimi Shqiptar“ („Albánská unie“), aby se neprozradili. Jednalo se o předvolební období, ve kterém nesměli být protikandidáti. Volby se konaly 2. 12. a 7. 12. byl zatčen Marek Çuni a po něm další. Rozsudek smrti byl vyhlášen 22. 2. 1946 a s pěti druhy byl Marek osmi vojáky se samopaly zabit 4. 3. na hřbitově. Uvádí se, že jeho poslední slova před smrtí byla: „Odpouštím všem, kteří mě soudili, odsoudili a zabíjejí. …Ať žije Kristus Král!“
Gjelosh Lulashi se narodil 2. 9. 1925 v Shosh (Šos) u Skadaru v Albánii. Navštěvoval základní školu ve Skadaru u františkánů a později také seminář. V tomto městě měl sloužit i ve vojenské nemocnici. Dne 3. 12. 1945 byl zatčen a uvězněn. Potom 22. 2. 1946 odsouzen a 4. 3. zastřelen. Bylo mu 20 let.
Tito mučedníci byli přes den vystaveni pro výstrahu nepoddajným a za noci potom vhozeni do společného hrobu poblíž řeky. Místo prý nechali komunisté „zamaskovat“ odpadkovými koši.
Jejich společnému blahořečení 26. 4. 2016 na náměstí katedrály svatého Štěpána ve Skadaru z pověření papeže Františka předsedal kardinál Angelo Amato.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ (s. III./IV.); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren et abbas (1123); Humbertus♦ (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner♦ (1590); Anna a Iesu Lobera♦ (1621); Maria Ludovica Isabella de Lamoignon♦ (1825); Placida (Eulalia) Viel♦ (1877); Ioannes Antonius Farina (1888); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek♦ (1942); Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi♦ (1946)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský