Lucas Casali
| 2. března, připomínka | |
| Postavení: | mnich hegumen |
| Úmrtí: | s. IX. |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Nikósii na Sicílii v Itálii. V sicilské Agiře byl od 12 let v basiliánském klášteře Santa Maria Latina (údajně v místech, kde dnes stojí opatský kostel sv. Filipa z Agira, světce z prvních století) vzděláván opatem kláštera.Lukáš Casali se po čase stal mnichem a knězem. Spolubratři jej chtěli mít svým představený, ale on odmítal. Bratři pak požádali o pomoc papeže a Lukáš jeho žádosti z poslušnosti vyhověl a stal se opatem.
Po čase z neznámých důvodů Lukáš Casali oslepl, ale pokračoval ve svěřených úkolech. Jednou byl s bratry v Nikósii a při návratu od příbuzných si z něj spolubratři „vystřelili“. Jako žertík začali naznačovat, že se k nim blíží obyvatelé kvůli tomu, aby slyšeli slova jeho kázání. Vyzkoušeli jeho slepotu i dobrotu. Označeným směrem začal mluvit k prázdnému poli s kamením. Když dokončil se svým požehnáním, kameny odpověděly „Amen“. Bratry to šokovalo a kajícně se mu přiznali. Lukáš jim nic nevyčítal a ze všeho, co je posunulo k lepšímu a vážnějšímu životu, měl radost. Sám byl plný pokory a dalších ctností.
V místě, kde promluvilo kamení, byl později údajně postaven kostel zasvěcený Lukášovi Casali z Nikósie.
Lukáš zemřel s pověstí svatosti v Agira a byl pohřben v kostele svatého Filipa. Na roce jeho úmrtí se odborníci neshodují, podobně jako se neshodují na roce úmrtí Filipa z Agiry, vedle kterého byl uložen. Podle některých zemřel už před arabskými invazemi na Sicílii se začátkem roku 827. Jiní jeho smrt umisťují kolem roku 890 a další ještě později. Martyrologium proto jednoznačně uvádí 9. století.
V roce 1596 při rekonstrukčních pracích byly objeveny ostatky sv. Lukáše i sv. Filipa z Agiry. Mohlo jít o úkryt vytvořený kvůli saracénským invazím. Při novém přeložení část relikvií získalo s velkou slávou i Lukášovo rodné město Nikósie.
Troadius (251); Ceadda (672); Carolus Bonus♦, martyr (1127); Lucas Casali (s. IX.); Agnes, abbatissa Pragen (asi 1282); Angela a Cruce Guerrero González (1932)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský