Světci k nám hovoří...


blah.Viktor III. (Desiderius / Daufari /)

Victor Pp IIIw

16. září, připomínka
Postavení:papež OSB
Úmrtí:1087

ŽIVOTOPIS

Narodil se v r. 1026 v Benevente v Itálii do knížecí rodiny jako Daufari (Dauferius). Rodina si plánovala jeho sňatek s hezkou dívkou, on se ale rozhodl pro mnišský život. Po smrti otce, který padl v boji s Normany, utekl do kláštera. Tam si pro něj přišli rozezlení příbuzní, roztrhali na něm řeholní hábit a odvezli jej domů za vybranou snoubenkou. Nepřestal však trvat na svém a po novém útěku ho nechali být. Snažil se nějakou dobu žít u poustevníků ve Svaté Agátě. V klášteře sv. Sofie v Beneventu pak v r. 1048-49 přijal jméno Desiderius. Po nějaké době znovu odešel žít jako poustevník, ale v r. 1055 byl již zpět v klášteře.

Z Benevento přešel do kláštera Monte Cassino a zde byl 19. 4. 1058 zvolen opatem. V dalším roce ho papež Mikuláš II. jmenoval kardinálem. Desiderius jako opat na Monte Cassinu vystavěl basiliku a přičinil se o literární rozkvět opatství zřízením knihovny. Opatství také vyzdobil mnoha uměleckými díly. Mnichové opisovali významné spisy. Desiderius vynikl i jako diplomat a opatství ochránil před Normany i loupeživým snažením dalších.

Po smrti papeže Řehoře VII. byl zvolen na jeho místo. Císařská strana se ale rozhodla překazit jeho svěcení a protože nově zvolený papež cítil, že je to nutné, 4. den po volbě ustoupil a vrátil se na Monte Cassino, aby pokračoval ve vedení opatství.

Následující rok v březnu se kardinálové sešli k nové volbě papeže do Capua, ale ostatní kandidáti, navržení již dříve Řehořem VII., zde volbu odmítli a Desiderius novou volbu již přijal. Květnou neděli (21. 3. 1087) již slavil v papežském rouchu. O velikonocích se rozloučil na Monte Cassino a vracel se do Říma. Ve Vatikánu však byl císařskou stranou dosazený vzdoropapež Klement. Ten se nakonec zabarikádoval v Pantheonu a Desiderius jako Viktor III. 9. 5. přijal biskupské svěcení a byl dosazen na papežský stolec.

Po svém klášteře však zřejmě nepřestal tesknit, ale v Římě ho držela i nastalá situace. Došlo k bojům, při nichž se Matyldino vojsko utkalo s císařskou stranou a Viktor III. v té době poslechl výzvy a zdržoval se na tiberském ostrově. Je označován za moudrého a opatrného papeže. Nemocný se nechal převézt na Monte Cassino a na srpen svolal synodu do Beneventu. Na ní dal do klatby Klementa a s potvrzením obnovil přísné Řehořovy zákony proti laické investituře. Těžce nemocný byl přenesen zpět do opatství, kde skonal. Pohřben byl do kaple mučedníka Bertaria.

V r. 1727 dekretem Benedikta XIII. bylo benediktinům povoleno jeho uctívání. Za oficiálně blahořečeného byl potvrzen v roce 1887 papežem Lvem XIII.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ludmilla (921); Cornelius Pp et Cyprianus (252); Ninianus (asi 432); Editha (asi 984); Victor Pp IIIw (1087); Ioannes Macías (1645); Euphemia (ca. 303); Abundius et socii (ca. 304); Priscus, ep. Nucerin. Paganorum (ca. s. IV); Rogellus et Servideus ('Abdallah) (852); Vitalis, abbas (1122); Martinus Sacerdos (1213); Ludovicus Aleman (1450); Dominicus Shobioye, Michael et Paulus Timonoya* (1628); Ignatius Casanovas (1936); Laureanus (Salvator) Ferrer Cardet, Benedictus (Emmanuel) Ferrer Jordá et Bernardinus (Paulus) Martínez Robles* (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.