blah. Jindřich /Henryk/ Krzysztofik

Henricus Krzysztofik

4. srpna, připomínka
Postavení:	kněz, muč. OFMCap
Úmrtí:	1942

ŽIVOTOPIS

Narodil se 22. 3. 1908 v Zachorzevu ve farnosti Slawno, patřící do sandoměřské diecéze v Polsku a po otci dostal jméno Josef. Matka se jmenovala Františka roz. Franaszczyková. Po základní škole strávil dva roky v kapucínské koleji sv. Fidela v Łomżi. Noviciát začal 14. 8. 1927 v Nowem Miastě, kde přijal hábit a kapucínské jméno Henryk - česky Jindřich. Po složení časných slibů se dva roky věnoval filosofii v klášteře v Breust-Eyden, který patřil k pařížské provincii. Odtud byl poslán na teologická studia do Říma. Tam 15. 8. 1931 složil věčné sliby a 30. 7. 1933 přijal kněžské svěcení. Na přání představených pokračoval ve studiu na Gregoriánské univerzitě, kde v r. 1935 dosáhl licenciátu z teologie.

Vrátil se pak do vlasti a jeho působištěm se stal klášter v Lublinu s řádovým seminářem, v němž vyučoval dogmatickou teologii. Po čase byl jmenován jeho rektorem a vikářem kláštera. Na začátku okupace, v podzimu r. 1939, vystřídal v lublinském konventu holandského kvardiána Jezualdu Wilema, který musel opustit Polsko.

Jindřich Krzysztofik však zůstával rektorem semináře i nadále a snažil se přes ztíženou situaci vnášet do srdce studentů Kristův pokoj. Jeho promluvy nepřestávaly být strhující. Dne 25. 1. 1940 ho však gestapo zatklo s 22 spolubratry a uvěznilo na lublinském zámku. Jindřich tam bratry vyzval k předsevzetí: "Ať se nám v budoucnu stane cokoli, přinesme to Bohu jako oběť smíru.” Dne 18. 6. byl v transportu přemístěn do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. Na podzim obdržel z domu menší částku peněz, za kterou hned koupil dva bochníky chleba a rozdělil je mezi 25 spolubratrů. K polovině prosince byl přemístěn do Dachau a obdržel číslo 22637. Přes půl roku se i v tomto prostředí snažil pomáhat slabým, nehledě na svou vyčerpanost. V červenci 1941 prý skončil v táborové nemocnici, v místě znamenajícím smrt. Ještě se mu podařilo odeslat spolubratrům moták s těmito slovy: "Jsem na 7. bloku. Velmi jsem zhubl. V těle mám nedostatek vody. Vážím 35 kilo. Bolí mě každá kost. Ležím na posteli jak na kříži s Kristem. Modlím se za vás a obětuji své utrpení Bohu za vás.”

Jeho smrt před spálením v kremační peci koncentráku je uváděna s datem 4. 8. 1942. Za blahoslaveného byl papežem Janem Pavlem II. prohlášen 13. 6. 1999 mezi 108 polskými mučedníky z doby 2. světové války.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Ioannes Maria Vianney (1859); Eleutherius, m. Tarsiæ (s. IV); Fridericus ]anssoone^♦ (1916); Henricus Krzysztofik^♦ (1942); Iosephus Batalla Parramón^♦, Iosephus Rabasa Bentanachs et Ægidii Gil Rodicio* (1936); Aristarchus Thessalonicensis; Iustinus et Crescentio (258); Hyacinthus, m. Romæ via Labicana (s. III/IV); Ia (ca. 362); Euphronius, ep. Turonen. (573); Rainerius, ep. Spalaten. (1180); C^♦, virgo bononien. (1290); Gulielmus Horne^♦ (1540); Gundisalvus Gonzalo^♦ (1936); Onuphrius, eremita (995)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský