Guido, abbas
| 31. března, připomínka | |
| Postavení: | opat OSB |
| Úmrtí: | 1046 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 970 v Casamare u Ravenny v Itálii. Pocházel prý ze šlechtické rodiny a zpočátku prožíval své mládí rozmařile. Ve svém svědomí však dokázal zaslechnout hlas, který ho zval k pokání a k využití svého života k větší cti a chvále Boží. On toho hlasu poslechl a zvažoval svou budoucnost. V té době mu otec řekl, že by bylo na čase, aby si vyhlédl nevěstu. Legendy vypráví, že Kvido odpověděl: "O mou ruku se ucházejí dvě nevěsty; jedna vysoce urozená, ctnostná a sličná, ale chudá. Druhá zas nadmíru bohatá, rodu nízkého, ale lehkovážná." On prý udělal, jak mu otec doporučil, zvolil si první.Drahý šat vyměnil za prostý oděv a rozdal své dědictví, aby osvobozen od všeho odešel do samoty věnovat se modlitbám. Jeho rozhodnutí otce zamrzelo, ale Kvida nic neodradilo. Prý odešel do Říma a tam se snad stal knězem. Dál měl v úmyslu odejít do Svaté země, ale na napomenutí ve snu se vrátil do vlasti. U Ravenny se připojil k poustevníku Martinovi, pod jehož vedením se po tři léta připravoval na mnišský život. Pak vstoupil do benediktinského kláštera v Pompose (mezi Benátkami a Ravennou). Po smrti opata byl na jeho místo zvolen on. Klášter prý spravoval 38 let velmi požehnaně.
Za učitele a kazatele si pro řeholníky zvolil Petra Damiána, který tam působil po dva roky a klášter v té době dosáhl značného věhlasu. Počet zájemců se zvýšil natolik, že Kvido založil další klášter. Provedl prý mnohé reformy, načež dostal i přízvisko Reformátor. Velmi dbal jak na přísné dodržování řehole, tak i časového rozvržení dne. Dočkal se též toho, že do kláštera vstoupili také jeho otec Albert a bratr Gerard.
Když zestárl a předvídal svou smrt, rozhodl se své poslední dny na ni připravovat v poušti. Byl však povolán císařem Jindřichem III., který tehdy cestoval do Říma ke korunovaci a toužil ho mít za rádce. Kvido se pro blížící smrt nerad podvoloval. Cestou v Parmě si odpočinul a na třetí den dorazil do Borgo San Donnino, kde zemřel.
Bratři chtěli jeho tělo převézt do Pomposy, ale při cestě došlo v Parmě k zázračnému uzdravení slepého člověka, který Kvida vzýval v modlitbě. Parmští se pak přičinili o uložení jeho těla v hlavním chrámu. Jindřich III. dal ale následujícího roku jeho ostatky převézt do Špýru, kde byly uchovávány v klášteře sv. Kvida a nyní jsou snad v tamním kostele sv. Magdaleny.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Domenica Resurrectionis Domini; Balbina (před rokem 595); Beniamin, m. in Perside (asi 420); Guido, abbas (1046); Bonaventura Tornielli♦ (1491); Agilolphus (751/752); Christophorus Robinson♦ (1597); Natalia Tulasiewicz♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský