Used with permission of The Hagiography Circle
Ioannes Ioseph Lataste
10. března, připomínka | |
Postavení: | kněz OP, zakladatel |
Úmrtí: | 1869 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 5. 9. 1832 v Cadillac sur Garonne u Bordeaux v jižní Francii jako nejmladší ze sedmi dětí Vitala Lataste a Jeanne Grassi. Otec byl tzv. volnomyšlenkář a matka se sestrou Rózou křesťanky. Róza, která později odešla do kláštera, mu byla při křtu kmotrou a svou úlohu brala zodpovědně. Podporovala jej ve vytrvalosti v náboženském zaměření života.Alcides (pozdější Jan) zakončil 6. 8. 1850 studium teologie jako bakalář a na rok se vrátil k rodičům. Hodně četl a psal poezii. Podporován otcem nastoupil v r. 1851 do práce u finanční správy asi jako daňový inspektor a v zaměstnání prý setrval 6 let. S přítelem Leonem Leyerem chodil mezi mladé křesťany a zúčastnil se s ním i noční adorace. V dalším roce se díky tomuto příteli zapojil do charitativního společenství sv. Vincence z Pauly a byl v něm velmi aktivní.
V únoru 1853 se Alcides přestěhoval do Privas, kde se zamiloval do 16leté zbožné Celiny. Kvůli postoji otce se začal více modlit se snahou vyprosit si od Boha poznání jeho vůle. Nečekaná odpověď byla v tom, že Celina v roce 1855 zemřela. V témže roce zemřela i jeho drahá sestra Róza. Tato dvojí ztráta v něm způsobila určitou vnitřní krizi, ale v aktivitách charitativního společenství nepolevil. Nakonec dospěl k přesvědčení, že i přes jeho nehodnost ho Bůh volá, aby se stal knězem, a proto se rozhodl pokračovat ve studiích.
Na začátku listopadu 1857 také požádal o vstup do dominikánského řádu a 13. 11. ve Flavigni začal noviciát s novým jménem Jan Josef. Během něj prošel zkouškou trpělivosti a odvahy, kterou přivodila sepse v důsledku infekce zraněného prstu. Dlouhodobé léčení oddálilo jeho sliby i činnost. K dalšímu studiu teologie byl poslán do kláštera Saint-Romain v Toulouse. Zde 10. 5. 1859 složil první řeholní sliby. Ve studiu krátce pokračoval v opatství Chalais u Grenoblu. Asi v době prázdnin přešel ke komunitě v Saint-Maximin-la-Sainte-Baume. Zde se 20. 5. 1860 konala slavnost přenesení ostatků sv. Marie Magdalény a Jan Josef měl při jejich uctění významný duchovní zážitek. Při něm se rozhodl zvolit sv. Marii Magdalénu za patronku svého působení mezi hříšníky.
Věčné sliby složil 10. 5. 1862, jáhenské svěcení přijal 20. 12. a kněžské svěcení 8. 2. 1863 v Marseille. Po pobytu v Barèges byl na konci července 1863 poslán do kláštera v Bordeaux a zároveň se uvádí jeho uzdravení z infekční osteomyelitidy.
Dále působil v ženské věznici Cadillac, kde hovořil o sv. Marii Magdaléně a mezi vězněnými zaznamenal velké účinky milosti. Zároveň byl inspirován k založení nové řeholní rodiny, do níž by byly přijímány sestry bez ohledu na jejich minulost, takže by se skládala z bývalých vězeňkyň.
V září 1865 byl poslán do kláštera ve Flavigni, kde vedle pastorace působil jako novicmistr a také zde editoval biografii blah. Imeldy Lambertiny (pam. 12. 5.). Významná byla příprava jeho projektu založení Dominikánek z Betánie, uváděného jako „Les Réhabilitées“. Na založení kongregace (Sororum Tertio Ordinis Sancti Dominici Bethania) pak spolupracoval s Jindřiškou Dominikou Berthier a nový klášter byl založen 14. 8. 1866 ve Frasne-le-Château v diecézi Besancon. Ke jmenování převorky a k biskupskému schválení společenství došlo 21. 11. téhož roku. Jan Josef Lataste toto řeholní společenství svěřil pod ochranu sv. Marie Magdalény.
Usiloval o papežské schválení a v dopise papeži Piu IX. nabídl svůj život jako oběť, kterou Bůh přijal. Krátce po polovině r. 1868 onemocněl plicní infekcí. V lednu potom mohl nadiktovat převorce začátek stanov a 10. 3. 1869 ve Frasne-le-Château zemřel ve věku 36 let.
Ostatky o. Jana Josefa Lataste byly při zahájení beatifikačního procesu v roce 1937 přeneseny do kaple sester. Zároveň se zjistilo, že jeho tělo nevykazovalo známky rozpadu. Dekret týkající se schválení zázraku na jeho přímluvu papež podepsal 27. 6. 2011. Slavnostní blahořečení se konalo 3. 6. 2012 v katedrále Saint-Jean v Besançonu ve Francii za předsednictví kard. Angela Amata SDB, prefekta Kongregace pro svatořečení jako papežského vyslance.
Ioannes Ogilvie (1615); Simplicius Pp (483); Macarius, ep. Hierosolymitan (asi 325); Maria Eugenia Milleret de Brou (1898); Caius et Alexander (post 171); Victor, m. in Africa (s. inc.); Ioannes Ioseph Lataste♦ (1869); Matthreus Elias Nieves del Castillo♦ (1928)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský