Simplicius Pp
10. března, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 483 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Tivoli. Papežem byl zvolen čtvrtého dne po smrti Hilaria. Byla to doba, kdy se křesťanům vysmívali a většina lidu byla nevěřící s touhou po různých rozkoších a tělesných požitcích. V tomto se nelišili od dnešní doby, kdy lidé za nejdůležitější považují vlastní materiální stránku.Simplicius se věnoval výstavbě chrámů. Některé mramorové paláce a tržnice ve čtvrti dřívějších boháčů na Monte Coelio byly v sutinách a jednu takovou tržnici s mramorovými sloupy získal papež Simplicius. Vybudoval z ní pak chrám sv. Štěpána. Část Štěpánových ostatků, které obdržel z Palestiny, nechal u sv. Vavřince za hradbami a část dal do nového chrámu na Coeliu.
Na Eskvilinu stojí dosud od něj postavený kostel sv. Bibiány. V blízkosti chrámu Panny Marie Větší býval sál konsula Iunise Bassuese s mramorovými stěnami a s vykládaným stropem. Tento a sousední prostory se staly majetkem křesťanského Gota Vally, který je daroval papeži. Ten z nich zbudoval nemocnici a kostel sv. Ondřeje.
Mnoho trpkostí zažil Simplicius s východní církví. Některými politiky a úplatnými vetřelci na patriarchálním stolci v Konstantinopoli byl podporován monofysitský blud a zpřetrhány svazky jednoty s církví Kristovou v Římě.
Když se císařského trůnu v Konstantinopoli zmocnil Basiliskos, ponechal stolec sv. Marka v Alexandrii Petru Mongusovi, oba byli monofysité. V Antiochii se stal patriarchou koželuh Petr Fullo. Císařským rozkazem byl odsouzen list dřívějšího papeže Lva Velikého k Flaviánovi i spisy sněmu chalcedonského. Zamítnutí ze strachu podepsalo asi na 500 východních biskupů. Bludařská synoda v Efesu nazývala císařský rozkaz božským a apoštolským listem. Císařský dvůr sesazoval, týral a vyháněl katolické biskupy a nahrazoval je monofysity. Simplicius byl zahrnován nářky a stížnostmi. Papež těšil a povzbuzoval k vytrvalosti. Pak byl Basiliskos svržen a po krátkou dobu nastaly spořádanější časy. Vzápětí však vznikl další rozkol akaciánský, opět podporovaný císařským dvorem. Simplicius však proti němu houževnatě bránil nezměnitelnost zděděné víry. Zemřel po patnáctiletém vysilujícím vedení církve.
Ioannes Ogilvie (1615); Simplicius Pp (483); Macarius, ep. Hierosolymitan (asi 325); Maria Eugenia Milleret de Brou (1898); Caius et Alexander (post 171); Victor, m. in Africa (s. inc.); Ioannes Ioseph Lataste♦ (1869); Matthreus Elias Nieves del Castillo♦ (1928)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský