Ieremias de Valachia (Ioannes) Kostistik
| 5. března, připomínka | |
| Postavení: | bratr laik OFMCap. |
| Úmrtí: | 1625 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 29. 6. 1556 v Tzazo ve Valašsku* (dnes součást Rumunska) jako syn Stoika Kostisty a Markéty roz. Barbatové. Vyrůstal v pastýřské vesničce, kde neměl přístup ke vzdělání, a proto neuměl ani číst a psát. Semena touhy po Itálii do něj zřejmě zasela matka svým vyprávěním, že v té zemi jsou komunity mnichů, kteří se rozhodli žít svatě, vyskytují se tam dobří křesťané a také Kristův náměstek.Příklady, které Jeremiáš zažil v rodině, mu byly vzorem katolické víry potřebným pro život s Bohem. S tímto základem se v osmnácti letech vydal do Itálie hledat své povolání. Na cestě se živil nahodilou pomocnou prací. Jako sluha lékaře se dostal do přístavního italského města Bari, kde došel k poznání, že se asi všude vyskytují lidé nedobří i dobří. Bylo to pro něj zklamání, ale krizi, kterou vyvolalo, nakonec překonal.
V postní době roku 1578 došel do Neapole, kde se setkal s kapucíny, kteří mu připadali, jako „svatí mniši“, o kterých mu v mládí vyprávěla matka. V konventu Sessa Aurunca u Caserty přijal kapucínský hábit i nové jméno bratr Jeremiáš. Řeholní sliby složil 8. 5. 1579. Jako bratr laik žil v různých klášterech, a údajně od roku 1585 byl pově¬řen péčí o nemocné v řádové ošetřovně při nově zřizovaném klášteře S. Eframo Nuovo.**
Jeho charakteristikou je radost vyplývající z prostoty a čistoty života a touha pomáhat trpícím, sloužit jim jako Ježíši. Oplýval prý humorem a radostným chováním, aby překryl úzkost z utrpení. Denně u sebe nosil něco, čím by druhé potěšil. Když nic, tak alespoň boby, kterým říkal „fafanelli“. Jimi prý maskoval svůj půst a mluvil o nich tak, že o ně všichni stáli. Noci většinou trávil mezi nemocnými bratry v modlitbě. Miloval Ukřižovaného, Eucharistii a Panna Maria byla pro něho „naše maminka“.
Stalo se asi v srpnu 1608, že Jeroným měl vidění nebeské Královny ve zvláštním světle slávy a zeptal se jí, proč nevidí její korunu? Ona mu odpověděla: „Mou korunou je můj Syn.“ Po vidění mu nějakou dobu zůstal odraz záře ve tváři. Pokorný bratr svůj prožitek svěřil příteli Pacifikovi a od něj se zpráva dostala dál.
Od svého vidění byl bratr Jere¬miáš ještě vnímavější k utrpení, ve kterém vnímal i skrytou záři tváře Mariina Syna. Chudé považoval za své pány a sloužil jim tak, až to nevyhovovalo některým spolubratrům a představeným. Vyžebrával dary pro chudé a na námitky měl v ústech průpovídky jako „Lásku nemocným, kteří to potřebují“ nebo „Lakomství plodí chudobu“ anebo „Chudákům se má dávat almužna z toho, co se nám líbí, a ne to, co se nám nelíbí. Musíme dávat to nejlepší.“***
Na řádové ošetřovně působil až do své smrti, která přišla 25. 3. 1625 při onemocnění zánětem pohrudnice.
POZNÁMKA
*Název Valašska je odvozený od Valachů, jednoho z kmenů tvořících rumunský národ. Je to historická země na jihu Rumunska. Do roku 1861 bylo samostatným knížectvím. Během let se území různě měnilo.**Nový klášter sv. Eframa zakládaný v roce 1572 a údajně dokončený začátkem dalšího století byl na Via Salute (dnes Via Matteo Renato Imbriani) v Neapoli. V roce 1840 byl poničen požárem, v roce 1866 zrušen a zřízeny v něm kasárna.
Starý klášter byl na kopci Veterinaria (později zv.„Vecchio“).
*** Podle knihy Po stopách kapucínských svatých.
Zde je podle zapsaného data úmrtí. Liturgická památka je v oblasti kde žil připomínána a v řádu slavena 8. 5.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Theophilus, ep. Cæsarien (195); Conon, hortulanus (asi 250); Lucius Pp (254); Hadrianus, m. in Palæstina (309); Phocas (asi s. IV.); Gerasimus, abbas (475); Kieranus (530); Virgilius, ep. Arelaten (asi 618); Christophorus Macassoli♦, presbyter (1485); Ieremias de Valachia (Ioannes) Kostistik♦ (1625); Ioannes Iosephus a Cruce (Carolus) Gaetano (1734); Lazarus Shantoja♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský