Auxentius, archimandrita
14. února, připomínka | |
Postavení: | archimandrita |
Úmrtí: | s. V. |
ŽIVOTOPIS
Pocházel ze Sýrie. Jako jeho perský otec je uváděný Addas. Auxencius v mládí sloužil v jezdecké gardě k ochraně císaře Todosia mladšího. Už v té době se setkal s několika poustevníky, a když se seznámil s mnichem Janem a knězem Antimem, rozhodl se požádat o propuštění u dvora a zvolil si život podle jejich vzoru. Údajně odešel do jedné jeskyně v hoře Ossia v Bithynii, kde žil v postu a na modlitbách se snahou napodobit život sv. Jana Křtitele. Poté co pastýřům velmi snadno pomohl najít ztracené stádo, uzdravoval mnohé návštěvníky, kteří u něj hledali různou pomoc.Na říjen v roce 451 byl na přání papeže Lva I. císařem Marcianem svolán Chalcedonský koncil proti šíření monofyzitského bludu Eutychia. V té době někdo z šíření bludu nařkl také Auxencia, a proto byl na rozkaz císaře přiveden do Chalcedonu. Cestou se s doprovodem zastavili v několika klášterech a na místo prý dorazili až na závěrečný konec. Přesto císař chtěl znát jeho názor, ale Auxencius ho překvapil velmi pokornou odpovědí, ve které se považoval za posledního z Kristova stáda, který nemůže poučovat, ale sám má potřebu vedení.
Sám pak prý požádal císaře o dovolení odejít na odlehlejší místo, na kterém by mohl být vybudován klášter byzantského typu, v němž by mohl žít uzavřen v cele.
Klášter, který měl vést jako archimandrita, byl vybudován na hoře Skopas poblíž Chalcedonu.
Dnes se místo nazývá Kayışdağ. Hora byla v určité době po smrti Auxencia označována také jako Svatá hora Auxentius.
Auxencia ke konci jeho života požádalo několik vznešených dam o možnost mnišského života podle jeho doporučení. Vyhověl jim jak s předáním pláště z hrubé žíně, pravidly pro život i se zajištěním asi míli vzdáleného kláštera a dalším poskytnutím rad. Tyto ženy byly podle pytloviny, kterou na sobě nosily, nazývány trichinaraeae.
Jako pravděpodobný den smrti Auxencia bývá uváděno 14. 2. 473, i když rok není považován za spolehlivý.
Feria IV Cinerum; Valentinus, m. Romæ (století neznámé); Cyrillus et Methodius (869 a 885); Vitalis, m. in Umbria (století neznámé); Zeno, m. Romæ (století neznámé); Bassianus, Tonionus, Protus, Lucius, Cyrion, Agatho, Moyses, Dionysius et Ammonius (století neznámé); Eleuchadius (s. III.); Auxentius, archimandrita (s. V.); Nostrianus (asi 450); Antoninus, abbas (asi 830); Ioannes Baptista a Conceptione Garcia (1613); Vincentius Vilar David♦ (1937)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský