Used with permission of The Hagiography Circle
Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo
3. března, připomínka | |
Postavení: | mučedníci a misionáři OFM |
Úmrtí: | 1716 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 4. 1. 1675 v Konnersreuthu v Bavorsku. V říjnu 1693 vstoupil k františkánům ve Štýrském Hradci a o pět let později, ve 23 letech, přijal kněžské svěcení ve Vídni. Působil v Langenlois, dále ve Štýrském Hradci a ve 28 letech odjel do misií.Jeho druh Samuel Marzorati, narozený r. 1670 v Biumo Inferiore, dostal jména Antonín, František a Maria. K františkánům vstoupil v Luňanu a jako kněz byl poslán do římské koleje sv. Petra zv. Montorio, aby se tam připravil na misijní činnost. Vedle hlavních studií navštěvoval i lékařské a chirurgické kursy v římské nemocnici Sv. Ducha. Od Klementa XI. obdržel v březnu 1701 povolení pracovat i jako lékař.
Druhý druh Michael Fasoli da Zerbo byl z reformované františkánské provincie San Diego v Lombardii a byl jmenován misionářem v lednu 1704. Právě on s Liberátem Weissem byl společně ještě s několika dalšími spolubratry určen do misií v Etiopii (Habeši). Samuel Marzorati se k nim připojil až později.
Za vlády minulého císaře Suvenvose bylo obnoveno spojení s římskou katolickou církví, ale jeho syn a nástupce Fasiladas už k ní neměl dobrý postoj a svým poddaným zakázal styky s katolickými kněžími. Protože jezuity vyhnal, kongregace pro šíření víry se rozhodla dostat do Habeše reformované františkány.
Tři hlavní misionáři se nejprve učili místnímu jazyku a pečovali o nemocné. Na nákup léků však peníze nedostávali. V Gondaru mohli působit jen skrytě. Arméni proti nim bojovali šířením odporných pomluv a obviňováním, že jsou nepřáteli Panny Marie. Císař chtěl nejdříve, aby nevycházeli z domu, pak aby opustili jeho území, ale nakonec jim dovolil usadit se v provincii Tigré. Když pak onemocněl, jeho protivníci korunovali za císaře Jasuova syna Davida od hory Vekna a o tři měsíce později byli misionáři předvoláni před nového vládce, který katolickou víru nenáviděl. V Etiopii totiž byla nařízena obřízka a připouštěla se jen jedna Kristova přirozenost. Když se přiznali, že byli posláni papežem, aby obyvatelstvo učili pravé víře, která jediná může spasit, císař se rozhněval a pohrozil jim trestem smrti. Oni však prohlásili: "Zemřeme neobřezáni a až do poslední kapky krve budeme vyznávat v Kristu dvě přirozenosti." Proto nad nimi byl vynesen rozsudek, aby byli zaživa pohřbeni pod kameny říčky Angareb nedaleko pahorku Abbo.
Papež Jan Pavel II. je 20. 11. 1988 blahořečil.
Cunegundis, imperatrix (1033 / 1039); Fridericus♦, abbas in Frisia (1175); Marinus et Asterius (asi 260); Catharina Drexel (1955); Liberatus Weiss, Samuel Marzorati et Michael Pio (Fasolus) da Zerbo♦ (1716); Emetherius et Cheledonius (ca. s. IV.); Cleonicus et Eutropius (s. IV.); Titianus, ep. Brixien (ca. 526); Winwalœus (533); Arthellais (ca. 570); Anselmus, abbas (803); Petrus Geremia♦ (1452); Petrus Renatus Rogue♦ (1796); Teresia Eustochius (Ignatia); Verzeri (1852); Innocentius de Berzo (Ioannes); Scalvinoni♦ (1890)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský