Antonia de Florentia
| 28. února, připomínka | |
| Postavení: | vdova, zakladatelka a abatyše |
| Úmrtí: | 1472 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v roce 1400 ve Florencii v Itálii. Již v 15 letech se prý provdala a brzy měla syna. Její manžel zemřel a rodina na ni naléhala, aby se znovu vdala. Někde je uváděna jako dvakrát ovdovělá. Více na názor rodiny nedala a dalšího ženicha zásadně odmítala. Životní obtíže přijímala jako Boží vedení, dar a usměrňování své cesty. Tím rodinu zprvu pohoršovala. Když ve Florencii od 8. 3. do 3. 5. 1425 pobýval Bernardin ze Sieny (pam. 20. 5.) a kázal na náměstí, dotkla se jejího srdce jeho slova. Ač byla brzy pevně rozhodnuta o svém životním směru, nejprve si vyřešila rodinné záležitosti a asi po 4 letech vstoupila do terciářského kláštera sv. Františka založeného Angelínou de Marsciano (pam. 14. 7.) v roce 1397 ve Folignu.Angelína pak zakládala klášterní domy na mnoha dalších místech. Na 5. místě to byl klášter sv. Onufria ve Florencii. Zde Antonie začínala terciářskou řeholi v roce 1429. Nedlouho po složení slibů byla Antonie díky svému charisma poslána do kláštera ve Foligně. Další její přemístění bylo do Todi a v roce 1433 se odtud stěhovala do aquilského kláštera sv. Alžběty. Zde usilovala obzvláště o upevnění společenství v komunitě. Sama v té době prožívala bolesti pro chování svého syna, který prý prohýřil všechen majetek a zároveň zapříčinil neshody mezi příbuznými.
Jejím významným duchovním otcem se v Aquile na nějakou dobu stal Jan Kapistránský (pam. 23. 10.), který byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Do jeho hnutí obnovy se připojily i klarisky a první se hlásila Antonie. Tu také o. Jan zvolil za představenou 12 dalším sestrám.
Obnovený klášter Corpus Domini, pro který získala budovu, začal pod jejím vedením „fungovat“ 16. 7. 1447.
Začal „fungovat“ po duchovní stránce, nikoliv materiální, protože jim chybělo i to nejnutnější. Antonie se proto stala prosebnicí o milodary. Život v klášteře byl požehnán i s přílivem nových žadatelek o přijetí. Pro všechny byla Antonie příkladem ctností a překonáváním obtíží. Nedala se ovlivnit ani pomluvami a 15letým onemocněním s bolestí v noze, které přijímala v pokoře, zatímco bolesti druhých zázračně uzdravovala. Posledních 7 let se mohla věnovat prožívání kontemplativní modlitbě a čím se snažila být nejméně nápadnou, tím více vynikal účinek jejích modliteb. Například i za jejího syna, který se obrátil, zanechal světáckého způsobu života a v Camplu vstoupil do františkánského kláštera.
Na věčnost odcházela 29. 2. 1472 obklopena milujícími spolusestrami. U jejího hrobu se stalo více zázraků. Papež Pius IX. dne 17.9. 1847 schválil její kult a je ctěna jako blahořečená.
V přestupných letech je připomínána až 29. 2. a v ostatních o den dříve.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Hilarius, Pp (468); martyres Alexandriæ sub Valeriano ægrotis ministrantes (262); Romanus, abbas in monte Iura (463); Marana et Cyra (kolem roku 450); Oswaldus, ep. Vigornien (992); Antonia de Florentia♦ (1472); martyres Unzen (1627); Augustus Chapdelaine (1856); Daniel Brottier♦ (1936); Timotheus Trojanowski♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský