sv. Marana a Cyra

Marana et Cyra

28. února, připomínka
Úmrtí:	kolem roku 450

ŽIVOTOPIS

Římské martyrologium nás zde upozorňuje na dvě panny a poustevnice, které žily extrémním asketickým životem z lásky k Bohu a k lidem obětujíce se tak za obrácení hříšníků. Jen láska může dávat dobrovolnému utrpení smysl.

U evangelisty Jana čteme Ježíšova slova: „Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život“ (Jan 15,13). On za každého z nás zemřel velice krutou smrtí na kříži.

O utrpení, které vede k radosti, mluví v listě Kolosanům apoštol Pavel: „Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev“ (Kol 1,24).

Pokud bychom neměli na zřeteli nic z těchto dvou pohledů, tak bychom nemohli pochopit život nejen těchto dvou panen, ale ani jiných asketů, a přirozeně bychom je vnímali pouze jako „nenormální“. Podobně se mnozí dívali na „Ukřižovaného“ a i dnes se distancují od takovéto jeho lásky.

Martyrologium připomíná památku svatých panen Marany a Cyry, které poblíž Beroje (dnešní Aleppo) v Sýrii žily v úzkém, uzavřeném místě bez střechy, vystavené živlům, zachovávaly ticho a přijímaly potřebnou potravu skrze malé okno.

Theodoret při psaní knihy „Religiosa“ v roce 440 se věnuje představení těchto dvou žen ještě za jejich asketického života. Udává, že pocházely z proslulého rodu a byly vzdělané podle svého postavení a původu. Vzdaly se možnosti skvělých životních výhod. Místo toho si zvolily velmi omezený prostor, do kterého si nechaly zazdít vchod. Autor zprávy udává, že Cyra vždy jen mlčela a zakrývala se závojem, ale Marana, pouze v době velikonoční, mlčení přerušovala. Bylo to kvůli návštěvám služebnic ubytovaných poblíž poustevny, které odříkavým životem, modlitbami a službami této dvojici se chtěly nějak přiblížit jejich vzoru. U Marany a Cyry je zmiňováno i nošení těžkých řetězů, snad po 42 let, a není jasná otázka jejich údajné poutě na svatá místa v Jeruzalémě. Zemřely prý kolem roku 450 v Beroa. Byzantské synaxarium připomíná dvě poustevnice u dne 28. 2. Toto datum zůstalo i v novém Martyrologium Romanum.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Hilarius, Pp (468); martyres Alexandriæ sub Valeriano ægrotis ministrantes (262); Romanus, abbas in monte Iura (463); Marana et Cyra (kolem roku 450); Oswaldus, ep. Vigornien (992); Antonia de Florentia^♦ (1472); martyres Unzen (1627); Augustus Chapdelaine (1856); Daniel Brottier^♦ (1936); Timotheus Trojanowski^♦ (1942)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský