Lazarus Shantoja
| 5. března, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1945 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 2. 9. 1892 ve Skadaru (albánsky Shkodër). V rodném městě navštěvoval školu Papežského semináře. V letech 1912-1914 studoval teologii na univerzitě v Innsbrucku v Rakousku-Uhersku. Kněžské svěcení přijal 29. 5. 1915. V roce 1920 se vrátil do Albánie a byl jmenován farářem v horské vesnici Sheldiji. V roce 1924, kdy už byla Albánie ve válce, se stal sekretářem nového skadarského arcibiskupa. Uměl hrát na klavír a také se věnoval spisovatelské činnosti. Mluvil, četl a psal latinsky i řecky, německy, francouzsky, italsky a učil se také esperanto.Když v září 1928 byla Albánie prohlášena za monarchii a na trůn se dostal Ahmed Zogu jako král Zogu I., o. Lazër Shantoja odešel do Jugoslávie. Odtud zamířil do Vídně a nakonec odešel působit do Švýcarska. Začínal v Bernu a od roku 1935 působil jako kněz 4 roky v La Motte v Bernských Alpách. Po sesazení Ahmedu Zogu se vrátil do vlasti a i se svou matkou začal žít od října 1939 v Tiraně. Pastorační činnost zde vykonával v neklidné době. Italské okupanty vystřídaly němečtí nacisté a po nich se ujali moci komunističtí partyzáni vedení Enverem Hodži.
P. Lazër Shantoja byl jednou při cestě do tiskárny zatčen. Komunističtí trýznitelé ho pak nelidsky mučili. Zlomili mu obě ruce a odřízli části nohou i s kostí. Když ho pak nutili k pohybu, vlekl se po loktech a kolenou. V takovém stavu dovolili matce u něj návštěvu, aby si užila hrůzy, než bude usmrcen. Ta, když viděla, co s ním udělali, přála si, aby to s ním už skončili. Ti pak ho zastřelili až na opuštěných polích Tirany, hodili ho do jámy bez umožnění pohřbu a uvedení jména.
P. Lazër Shantoja je jedním z 38 albánských mučedníků v jejichž čele je uváděn mons. Vinçenc Prennushim. Společně byli blahořečeni 5. 11. 2016 v katedrále Shën Shtjefnit ve Skadaru při slavnosti vedené kardinálem Angelem Amato z pověření papeže Františka.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Theophilus, ep. Cæsarien (195); Conon, hortulanus (asi 250); Lucius Pp (254); Hadrianus, m. in Palæstina (309); Phocas (asi s. IV.); Gerasimus, abbas (475); Kieranus (530); Virgilius, ep. Arelaten (asi 618); Christophorus Macassoli♦, presbyter (1485); Ieremias de Valachia (Ioannes) Kostistik♦ (1625); Ioannes Iosephus a Cruce (Carolus) Gaetano (1734); Lazarus Shantoja♦ (1945)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský