Zoltannes Ludovicus Meszlényi
| 4. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup a mučedník |
| Úmrtí: | 1951 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 2.1.1892 v Hatvanu v župě Heves asi 50 km od Budapešti v Maďarsku jako druhý z početné rodiny učitele a pozdějšího ředitele školy. Zoltán Ludvík (maďarsky Lajos) po střední škole vedené benediktiny v Ostřihomi odešel na sedmileté studium do germánsko-uherské školy v Římě, kde získal doktorát z filozofie a teologie. Na začátku světové války byl nucen opustit Itálii a studium dokončil v rakouském Innsbrucku, kde 28. 10. 1915 byl vysvěcen na kněze. V letech 1917 až 1937 zastával pozice na arcidiecézním úřadě v Ostřihomi. Z Papežské gregoriánské univerzity měl titul kanonického práva a 28. 10. 1937 byl vysvěcen na biskupa a jmenován pomocným biskupem v maďarské arcidiecézi Ostřihomi. Vynikal v pastorační horlivosti. Záhy po druhé světové válce maďarský komunistický režim začal s pronásledováním katolické církve. Přesto kanovníci katedrály v Ostřihomi-Budapešti v roce 1950 zvolili biskupa Zoltána novým kapitulním vikářem vyzdvihujíce jeho bezúhonnost a neochvějnost. Ten volbu ochotně přijal i s vědomím rizika, ale vládnoucí režim o 10 dní později zareagoval tím, že ho dal hned zatknout a bez soudu uvěznit v internačním zařízení v Recsku, a odtud pak byl deportován do koncentračního tábora Kistarcsa blízko Budapešti na samotku. Tam strávil osm měsíců krutého věznění na studené samotce. Odtud ho vyváděli pouze na nucené práce nebo k výslechu s mučením. Poznamenán útrapami s hladověním po osmi měsících takového zacházení snášeného s láskou, zemřel 4. 3. 1951.Blahořečený byl 31.10. 2009 papežem Benediktem XVI.
POZNÁMKA
Dikasterium pro kauzy svatých nám představuje specifickou kvalifikaci, známky křesťanského mučedníka: „Je zabit, ale nezabíjí. Je zabíjen z nenávisti k Ježíši, k jeho evangeliu života a k pravdě. Přesto odpovědí mučedníka není nenávist, ale láska, není chtění pomsty, ale odpuštění, ne zášť, ale modlitba za pronásledovatele a katy.“
Tato „vizitka“ mučedníka charakterizuje uchazeče o vstup do nebe a připomíná, jak mají jednat následovníci Ježíše. Jejich srdce by se mělo stávat vzorem pro každého křesťana.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Casimirus, princeps Poloniæ (1484); Photius, Archelaus, Quirinus et XVII socii, m. Nicomediæ (s. III./IV.); Basinus (705); Appianus (s. VIII.); Petrus, ep. Policastren et abbas (1123); Humbertus♦ (1188); Christophorus Bales, Alexander Blake et Nicolaus Horner♦ (1590); Anna a Iesu Lobera♦ (1621); Maria Ludovica Isabella de Lamoignon♦ (1825); Placida (Eulalia) Viel♦ (1877); Ioannes Antonius Farina (1888); Miecislaus Bohatkiewicz, Ladislaus Maćkowiak et Stanislaus Pyrtek♦ (1942); Ioannes Fausti, Nicolaus Shllaku, Daniel Dajani, Qerimus Sadiku, Marcus Çuni et Gjeloshoe Lulashi♦ (1946); Zoltannes Ludovicus Meszlényi♦ (1951)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský