Antonius Leszczewicz
17. února, připomínka | |
Postavení: | mučedník z Kongregace mariánských kleriků Neposkvrněného početí |
Úmrtí: | 1943 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 30. 9. 1890 v carském Rusku v Abramovščině (Abramauščyně) v dnešním okrese Moloděčno (Maladzečna) v běloruském regionu Minsk do katolické rodiny Jana a Karolíny roz. Sadowské z Polska. Antonín odešel na gymnázium do Sankt-Petěrburgu, kde byl ubytován u strýce. V roce 1909 začal místní přípravné studium kněžského semináře v Mohylevské arcidiecézi. Během 4 let zvládl studium filozofie a teologie. Kněžské svěcení pak přijal 13. 4. 1914 a po primici byl poslán na Sibiř.Po čtyřech letech kněžského působení v Irkutsku vyučoval náboženství v Čitě. V roce 1917 přešel vykonávat pastorační činnost do polské osady v Mandžusku (Kolonie v Pchin-jin Mǎnzhōu). Další kněžské působení ho čekalo na území dnešní Číny v Charbinu (Chej-lung-ťiang), kde mimo jiné učil polštinu, ruštinu a latinu. Zde v roce 1924 vznikla druhá polská farnost, kterou biskup z Vladivostoku dal do péče o. Antonínovi Leszczewiczovi. Ten v ní v krátké době vybudoval krásný kostel.
V roce 1928 tam přicestoval o. Fabián Abrantowicz poslaný papežem jako ordinář pro tamní ruské katolíky. S touto východní misi vznikly i základy pro řeholní dům mariánů a chlapecká škola. Do řádu mariánů o. Antonín chtěl vstoupit v roce 1937. Na konci toho roku se vydal do Tokia v Japonsku a další rok v únoru byl s prosbou o přijetí do řehole kněží mariánů v Římě. Generální představený ho poslal do noviciátu ve Skorci nedaleko Siedlec. Antonín Leszczewicz 13. 6. 1939 složil řeholní sliby a po nich byl poslán do řeholního domu v Druji ve Vilenském (Vilniuském) vojvodství Polské republiky (dnes ve Vitebské oblasti Běloruska). Byl prý ustanoven za ekonoma kláštera. Vedle pastorační činnosti měl na starosti vedení domu a výuku ve školách.
V roce 1939 byla Druja obsazena Sovětským svazem. Po napadení SSSR Německem v roce 1941 toto území, pro které byl o. Leszczewicz jmenován řeholním představeným, okupovali Němci.
Úřady zavřely v Druji gymnázium mariánů a bylo jim vzato vše, co se dalo odnést. Potom jim dovolili setrvat v klášteře, aby jim dál ztrpčovaly život. Na žádost katolíků z okolí si kněží střediska mariánů zvolili farní kostel v Rosici v dnešním Bělorusku, kam 22. 7. 1942 nastoupil o. Jiří Kaszyra. Ten se věnoval pastorační činnosti ve městě a o širší okolí se staral Antonín Leszczewicz.
Do Druji se v únoru 1943 nastěhoval německý štáb. Němci se odtud chystali proti sovětským partyzánům. Mariánům obyvatelé radili prchnout, ale oba kněží byli odhodláni zůstat u svých věřících. Němce jen prosili, aby dovolili odejít řeholním sestrám. S nimi se mohl o. Antonín rozloučit a následně se přidal k vězněným v kostele, které ještě zpovídal, a všichni pak byli ve skupinách nahnáni do stájí nebo jiných dřevěných objektů, kde na odsouzené byly házeny granáty a jejich těla pak polita benzínem a zapálena. Tak 17. 2. skončil pozemský život i o. Antonína Leszczewicze.
Blahořečený byl 13. 6. 1999 ve skupině 108 polských mučedníků papežem Janem Pavlem II. ve Varšavě při jeho návštěvě Polska.
Fundatores VII Ordinis Servorum Mariæ: Alexius, Bartholom (1310); Theodorus Tiro (306); Bonosus (asi 373); Mesrobus (asi 440); Flavianus, ep. Cpolitan. (449); Fintanus, abbas (asi 603); Finanus (asi 656); Silvinus (s. VIII.); Constabilis (1124); Evermodus (1178); Lucas Belludi♦ (1268); Matthias Shōbara Ichizaemon ♦ (1624); Elisabeth Sanna♦ (1857 ); Petrus Yu Chŏng-nyul (1866); Isabella Sánchez Romero, Ascensio a Sancto Iosepho♦ (1937); Antonius Leszczewicz (1943); Hedwigis Carboni♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský