Used with permission of The Hagiography Circle
Leopoldus de Alpandeira
9. února, připomínka | |
Postavení: | mnich OFMCap |
Úmrtí: | 1956 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 24. 6. 1864 v Alpandeire v provincii Malaga ve Španělsku do chudé rolnické rodiny. Byl pokřtěn se jmény František Tomáš od sv. Jana Křtitele. V dětství pomáhal rodičům při zemědělských pracích a pásl malé stádo. Později pomáhal s obděláváním kousku půdy. Měl rád ticho, střídmost, ale býval i veselým, příjemným a dobrým kamarádem. Dle možnosti často navštěvoval Eucharistii a modlil se růženec. Prošel prý i obdobím hledání známostí a po vojenské službě při blahořečení Didaka de Gadibuse (pam. 24. 3.) se rozhodl pro vstup do stejného řádu. Kolem 34 let odešel do sevillského kapucínského kláštera, kde přijal řeholní jméno Leopold.Pravděpodobně po noviciátu byl poslán do Granady, kde složil své řeholní sliby a zůstal tam jako laický bratr. Pouze na nějakou dobu byl poslán do Antequery, kde vykonával ty nejobtížnější a nejnižší práce. Od roku 1914 byl zpět v Granadě, kde byl pak ustanoven za sběrače almužen. Po dobu 50 let chodil po Granadě a blízkých vesnicích bos a s vakem na zádech pokorně prosíce o milodary pro své spolubratry a pro chudé. Tyto pochůzky, dům od domu, využíval také k tomu, že vyučoval katechismus, hříšníky pobízel k obrácení a energicky prý napomínal rouhače.
Někteří lidé ho přijímali s velkou úctou a občas mu odstřihovali kousek z hábitu i cingula. Býval zván k nemocným, se kterými se modlil a občas i jim vyprosil zázračné uzdravení. Na jedné pochůzce upadl a zlomil si stehenní kost. V důsledku tohoto úrazu musel pak v klášteře tři roky trávit na lůžku. Přidala se i další onemocnění, která rovněž trpělivě v modlitbě snášel. Zemřel v 91 letech a jeho ostatky byly uloženy do krypty granadského kláštera. Tam ho ponejvíce v den úmrtí, 9. každého měsíce, navštěvují poutníci.
Blahořečený byl 12. 9. 2010 na letecké základně Armilla v Granadě, kde slavnosti předsedal kardinál Angelo Amato z pověření papeže Benedikta XVI.
Apollonia, virgo alexandrina (asi 250); martyres Alexandriæ in ecclesia (s. IV.); Primus et Donatus (asi 361); Maro, eremita (asi 423); Teliavus (560); Sabinus, ep. Canusin (asi 566); Ansbertus (asi 695); Alto (s. VIII.); Rainaldus, ep. Nucerin (1222); Iacobus Abbondo♦ (1788); Anna Catharina Emmerich♦ (1824); Michael Franciscus Febres Cordero (1910); Aloysius Magaña Servín (1928); Leopoldus de Alpandeira♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský