Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera
8. února, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka kongregací Milosrdné lásky |
Úmrtí: | 1983 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 30. 9. 1893 v Siscar ve farnosti Panny Marie Růžencové v Santomera ve španělském regionu Murcia. Její otec Josef Antonin byl velmi chudý zemědělský dělník v kraji sužovaném suchem i povodněmi. Matka byla v domácnosti a po Josefce, kterou si dnes připomínáme, měla ještě 8 dalších dětí. Josefku asi od osmi let vychovávaly na faře dvě sestry kněze. Vynikala zbožností a od prvního svatého přijímání, které sice nebylo regulérní, ale přijaté s mimořádnou touhou, prožívala svůj vztah s Ježíšem. Chtěla mu zasvětit celý svůj život službou chudým a nemocným. Snažila se pomáhat v nemocnici, ale nesnesla bezcitný postoj zdravotnice k umírajícímu muži. Ta na protest Josefy jí řekla: „však i tvoje srdce zde ztvrdne“. Josefa důrazně odpověděla, že své srdce ztvrdnout nenechá, a opustila nemocnici.V polovině října 1914 odešla do Villena v provincii Alicante do chudého kláštera Dcer Kalvárie, který směřoval k zániku. Zde Josefa Alhama Valera přijala řeholní jméno Esperanza vyjadřující naději. V roce 1921 byly sestry tohoto kláštera starající se o nemocné připojeny k institutu klaretinských misionářů zaměřených na výuku ve Vélez Rubio. Esperanza zde složila věčné sliby. V témže roce byla přeřazena do Domu Vicalvaro v Madridu, kde se jejím duchovním otcem stal P. Arinter. Ve spolupráci s ním o Vánocích 1930 položila základy budoucí kongregace „Služebnic milosrdné lásky“.
Po šťastném začátku na ni opět dolehl kříž provázející ji v prvních řeholních letech. Tentokrát se jednalo o nepochopení s odporem místního biskupa, který jí odmítl dát požehnání, a o zpochybňování směru, kterým se vydala. Ve svém poslání však odvážně vytrvala. Při svém utrpení měla mystické zážitky a bylo jí svěřeno, aby šířila oddanost Milosrdné Lásce po celém světě. S tímto zvláštním charisma v duši se v květnu 1936 přestěhovala do Říma v doprovodu své přítelkyně Pilar de Arratia. V okolí Via Casilina na okraji Říma začala práci mezi chudými. U Svatého oficia se také byla bránit proti obviněním a pomluvám týkajícím se jí i její nové kongregace.
Po vypuknuté II. světové války se věnovala péči o raněné bombovými útoky. Se spolusestrami přijímala děti, ukrývala uprchlíky a sytila neuvěřitelně velké množství chudých.
V roce 1951 založila mužskou kongregaci Synů milosrdné lásky, kteří své první sliby složili 15. 8. a krátce po nich se s ní přestěhovali do Colvalenzy blízko Todi. Zde vyrostlo hlavní centrum činnosti Matky Esperanzy od Ježíše a zde také založila chrám zasvěcený Milosrdné lásce jako nástroj pro apoštolát určený nespočetným lidem z celého světa. Obě větve jejího díla (synů i dcer) se velmi rychle rozrůstaly po Itálii, Španělsku, Německu i v Brazílii.
Svatyni v Colvalenze i zakladatelku Esperanzy od Ježíše 22. 11. 1981 navštívil jako poutník Jan Pavel II. při první apoštolské cestě po atentátu z 13. května.
Marie Esperanza od Ježíše před svou smrtí v poslední vůli zanechala svým blízkým doporučení, ve kterém je mimo jiné uvedeno: „Buďte pokorní, milujte se navzájem, vymýťte ze svého srdce unáhlené soudy, nikdy neusilujte o vysoké postavení, nikdy se nehádejte ani se nezabývejte věcmi, za které nejste zodpovědní. Buďte velmi dobročinní, lpěte na modlitbě, protože je prostředkem k získání milosti a slávy. Následujte úzkou cestu umrtvování a ve všem se snažte naplnit vůli našeho Boha a vždy hledejte jeho slávu, a ne tu vaši.
Matka Esperanza od Ježíše zemřela v 89 letech v Colvalenze.
Potřebným zázrakem k jejímu blahořečení 31. 5. 2014 bylo potvrzené vyléčení dítěte, které bylo alergické na všechny druhy potravin a lékaři ho označili za nevyléčitelné. Poté, co chlapec vypil vodu ze zdroje baziliky v Colvalenze, jeho onemocnění náhle zmizelo.
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský