Světci k nám hovoří...


@

Used with permission of The Hagiography Circle

blah. Alfred Cremonesi

Alaphridus Cremonesi

7. února, připomínka
Postavení:kněz a mučedník PIME
Úmrtí:1953

ŽIVOTOPIS

Narodil se 16. 5. 1902 v Ripalta Guerina v provincii Cremona v Itálii jako první ze sedmi dětí Enrika Cremonesi a M. Růženy roz. Scartabellati. Alfred měl od dětství zdravotní problémy, ale přesto už v nejmladším možném věku nastoupil do diecézního semináře v Crema. Zde dokončil humanistická studia a ukázal, že mimo zdraví má pro povolání dobré schopnosti. Nebyla však vidět naděje, že by se mohl podle svého přání stát misionářem, neboť ho v semináři postihlo závažné lymfatické a krevní onemocnění. Většinu času byl nucen trávit na lůžku a studium musel přerušit. Lékaři mu dávali naději jen na několik měsíců života. Přesto se v té době, roku 1922, uzdravil. Za ten zázrak projevoval díky Terezii z Lisieux (pam. 1. 10.), která byla blahořečená až v dalším roce, ale jejíž deník četl už v chlapeckém věku a obracel se k ní o pomoc.

Po svém uzdravení Alfred získal přesvědčení, že jeho povoláním je stát se hlasatelem evangelia mezi nekřesťany. Opustil diecézní seminář a 17. 9. 1922 nastoupil do 3. ročníku teologie v semináři „Pontificium Institutum Missionum Exterarum“ (PIME) v Miláně. Mimo jiné se v té době začal stávat známým jako spisovatel. K jeho charakteristice patří i to, že byl velmi impulsivní a emoční.

Vzhledem k misijním potřebám a Alfredovým schopnostem mu byl udělen dispens k přijetí kněžského svěcení před dovršením kanonického věku. Primici pak slavil 19. 10. 1924 v San Michele, ale ještě na necelý rok byl pověřen výukou italského jazyka v menším semináři sv. Hilária v Nervi v Janově. Od milánského arcibiskupa E. Tosiho přijal 5. 10. 1925 misijní kříž a za 11 dní pak odplul z Neapole do Britské Indie.*

Byl poslán do Yedashé v západní Yomě na území nynějšího Myanmaru (Barmy). Zde působil v pohanských vesnicích a dosáhl mnoha konverzí. Na další působiště byl později převezen do Donoku. Jednalo se o obec obývanou rudými Karenny (zvanými i Kajaové), mezi kterými zůstal až do vypuknutí druhé světové války v roce 1939.

Z horských apoštolských cest se často vracel vyčerpaný únavou a onemocněl při nich i malárií. Druhá světová válka způsobila i to, že se Barma (Myanmar) jako anglická kolonie ocitla v konfliktu vstupem Itálie do války po boku Německa a italští misionáři se tak ocitli na straně nepřítele.

Z příkazu vojenského velení byli v Britské Indii internováni všichni, s výjimkou těch, kteří zde byli déle než 10 let před vypuknutím konfliktu. Na území zůstalo pouze 6 misionářů, mezi kterými byl i o. Alfred Cremonesi. Ten byl poslán na sever do Mosho, kde se zdržoval v horách poblíž Loikaw až do konce války. Často sám a bez ničeho prožíval velmi těžkou dobu. V září 1943 se Italové stali nepřáteli Japonců, z nichž velká část po porážce v Barmě prchala přes místa, kde se zdržoval o. Alfred Cremonesi, do Siamu (dnes Thajsko). Otec Alfred v té době zůstával s obyvateli tohoto kraje, i když riskoval svůj život. V okolních obcích přišlo tehdy o život mnoho domorodců, ale kde byl o. Alfred, všichni prý přišli pouze o živobytí. V začátku roku 1947 se o. Alfred mohl vrátit do Donoku a znovu tam začal vše budovat. Politická situace však byla v zemi nestabilní a její velkou část ovládali komunističtí partyzáni nebo etnické skupiny. Jednou z nich měli být Karenni, kteří proti úřední vládě zaujali partyzánskou taktiku. V srpnu 1950 povstalci zaútočili na vesnici Donoku a o. Alfred s vesničany ustoupil do lesa. Byl ze situace nešťastný. Měl jít hledat útočiště k Taungngu, ale nechtěl opustit své roztoulané stádo. Zkoušel se odvolávat na tehdejší status vyhnanství. Když byla o Velikonocích 1952 mezi rebely a vládou uzavřena smlouva o neútočení, o. Alfred se 25. 3. 1952 za souhlasu partyzánů vrátil do Donoku. Mír však neměl velkého trvání a 7. 2. 1953 byli vládní vojáci rebely poraženi a přeživší z nich uprchli do Donoku, kde zjistili, že obyvatelé rebely podporují. Otec Alfred hned vystoupil na obranu obyvatel, že mezi nimi rebelové nejsou. Při odchodu zklidněných vojáků došlo vzápětí k jejich napadení rebely. Vrátili se proto do vesnice a začali zuřivě střílet na o. Alfreda a po náčelníkovi. Přitom zabili i dvě dívky. Obyvatelé prchali a vojáci znesvětili kostel a pak podpalovali celou vesnici. Ke zraněnému otci Alfredovi znovu přistoupil velitel a střelil ho do obličeje.

Po odchodu vojáků se obyvatelé vrátili a svého duchovního otce pohřbili na místním hřbitově. Zprávu poslali zástupcům PIME v Taungngu. Po čtvrt roce se dostavil kněz z PIME jak kvůli identifikaci, tak i k přepravě na pohřeb v Taungngu. Po potřebných prošetřeních o. Alfred Cremonesi byl blahořečen 19. 3. 2019 v katedrále Santa Maria Assunta v Cremě papežem Františkem vyslaným kardinálem Giovannim Angelo Becciu.

POZNÁMKA

* Britská Indie zahrnovala do roku 1947 mnohem větší území než dnešní Indie. Vedle dnešního území Indie k ní patřil Pákistán, Bangladéš, Barma=Myanmar. Alfred Cremonesi byl poslán právě do Myanmaru.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Maximus, ep. Nolan. (s. III.); Parthenius, ep. Lampsacen (s. IV.); Moyses, solitarius (asi 389); Iuliana, vidua florentina (s. IV.); Laurentius, ep. Sipontin. (asi 545); Gulielmus de Leaval (s. VII.); Richardus, peregrinus (asi 720); Lucas Iunior, eremita (955); Riccerius (1236); Antonius de Stronconio (1461); Thomas Sherwood (1578); Iacobus Salès et Gulielmus Saultemouche (1593); Ægidius Maria a Sancto Ioseph (Franciscus) Pontillo (1812); Ioannes de Triora (Franciscus Maria) Lantrua (1816); Rosalia (Ioanna Maria) Rendu, virgo (1856); Maria a Providentia (Eugenia); Smet (1871); Pius Pp IX. (1878); Anna Maria Adorni Botti (1893 ); Ludovica Clara Szczęsna (1916); Anselmus Polanco et Philippus Ripoll (1939); Adalbertus Nierychlewski (1942); Alaphridus Cremonesi (1953); Petrus Verhun (1957)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.