Maria Teresia Bonzel
| 6. února, připomínka | |
| Postavení: | řeholnice OSF, zakladatelka Františkánských sester Ustavičné adorace |
| Úmrtí: | 1905 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 17. 9. 1830 v Olpe v Německu do rodiny bohatých obchodníků jako Regina Christine Wilhelmine Bonzel a nazývali ji "Aline".Ve 20 letech se rozhodla vstoupit do třetího františkánského řádu, i když její rodina byla proti. Přijala zde řeholní jméno Marie Terezie. Ve věku 33 let se souhlasem místního biskupa založila řeholní institut s františkánskou řeholí za účelem stálé adorace. S osmi dalšími ženami přijala řeholní závoj. Prvním jejich klášterním prostorem byl pronajatý pokoj. Matka Marie Terezie pak byla do konce svého života hlavní představenou. Někteří lidé ji označili za světlo naděje pro sirotky a nemocné, o které se starala. Denně přijímala Boží milost a předávala ji docela přirozeným způsobem těm nejpotřebnějším tak, že jim s láskou pomáhala. Se spolusestrami čerpala sílu z eucharistického Ježíše. Její eucharistická zbožnost byla příkladná. Často byla viděna na kolenou při adoraci v kapli. Její spiritualita se zvláště ve zkouškách vyznačovala odevzdáním se Prozřetelnosti.
Zemřela 6. 2. 1905 v Olpe.
Blahořečená byla 10. 11. 2013 v katedrále svatých Marie, Libora a Kiliána v Paderbornu v Německu, kde z pověření papeže Benedikta XVI. slavnosti předsedal kardinál Angelo Amato.
K vyhlášení potřebného dekretu o zázraku z února 1999 došlo 27. 3. 2013. Za zázrak byla oficiálně uznána v říjnu 2012 tato událost: čtyřletý chlapec z diecéze Colorado Springs v USA trpěl onemocněním trávicího traktu ohrožujícím jeho život. Rodina se tehdy ve svých obavách obrátila na sestry františkánky z Olpe a společně s nimi prosila Marii Terezii Bonzel o její přímluvu u Boha. U dítěte pak v krátké době proběhlo plné uzdravení.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Paulus Miki et XXV socii (1597); Antolianus (s. III.); Silvanus (ep.), Lucas (diaconus) et Mocius (lector) (asi 235/238); Dorothea et Theophilus (asi s. IV.); Meles (488); Vedastus (asi 540); Amandus, ep. Traiecten. (asi 679); Renula seu Renildis (s. VIII.); Guarinus, , ep. Prænestin. (1159); Brinolfus Algotsson (1317); Angelus de Furci♦ (1327); Maria Teresia Bonzel♦ (1905); Alphonsus Maria Fusco, presbyter (1910); Franciscus Spinelli (1913); Matthæus Correa (1927)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský