Thomas Bellaci de Florentia
| 31. října, připomínka | |
| Postavení: | mnich OFM |
| Úmrtí: | 1447 |
| Patron: | řezníků |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1370 ve Florencii v Itálii jako syn řezníka. Později se u otce učil, a přestože byl rodiči vychováván v křesťanském duchu, nechal se v mládí ovlivnit špatnými kamarády a získal špatnou pověst. Možná i v této souvislosti byl jednou obviněn ze zločinu, který nespáchal. Zdrcen situací se potom na ulici setkal s knězem, kterého nejprve odmítal, ale nakonec mu vyjevil tíhu svého srdce. Kněz mu pomohl, přivedl ho na cestu modlitby a pokání a na této cestě obrácení přišel Tomáš (asi ve 30 letech) až k fortně františkánského kláštera ve Fiesole a požádal o přijetí do řádu. Jeho žádosti, aby směl být laickým bratrem, bylo vyhověno. Ukázal, jak své obrácení myslí vážně. Svým asketickým životem, pokorou a dokonalou poslušností se brzy stal pro některé mnichy vzorem. Od Boha byl obdařen mimořádnými milostmi a od představených jmenován novicmistrem.V roce 1423 jej Bernardin Sienský (pam. 20. 5.) prý poslal do Scarborough u Grosseto (dnes se však Scarborough vyskytuje na mnoha místech, ale žádné z nich neleží poblíž Grosseto). Jeho pobyt a působení v Scarborough bylo asi dost významné, protože tento název byl pak přidáván k jeho křestnímu jménu.
S Albertem ze Sarteano byl začátkem roku 1438 na sněmu ve Ferrary, na němž se jednalo o sporných bodech s východem: Zda Duch svatý vychází z Otce i Syna, používání kvašeného či nekvašeného chleba (při proměňování), o očistci i primátu papeže. Přítomen byl i papež Evžen IV. Ten Tomáše Bellaci i s jeho druhem poslal na východ jako delegáti sněmu, jehož účelem měla být „Jednota mezi všemi křesťany.“ Delegáti s úkolem přispívat ke sjednocení, zamířili do Sýrie a někteří měli přejít do Egypta. Albert ze Sarteano však onemocněl, vrátil se do Itálie, zatímco Tomáš Bellaci pokračoval přes Arábii do Etiopie. Cesta poblíž Nilu byla zakázaná. Tomáš se s dalšími druhy dostal třikrát do tureckého zajetí, ve vězeních byl bičován a bylo mu vyhrožováno smrtí.
Do Itálie se vrátil v roce 1445. Po dvou letech, ve věku asi 77 let, se vydal do Říma, údajně s úmyslem znovu žádat o souhlas s požehnáním k putování na východ, pravděpodobně s touhou po Svaté zemi. Nedošel však ani do Říma. Jeho cesta skončila 80 km před ním. Zemřel následkem vyčerpání v Rieti.
Blahořečený byl 24. 8. 1771 papežem Klementem XIV.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Wolfgangus (994); Epimachius Pelusiota (asi 250); Quintinus, m. Augustæ Virimanduorum (s. III.); Foillanus (asi 655); Antoninus, ep. Mediolanen (asi 661); Christophorus de Romaniola♦ (1272); Thomas Bellaci de Florentia♦ (1447); Dominicus Collins♦ (1602); Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu (1617); Leo Nowakowski♦ (1939); Maria a Conceptio Immaculata della Croce /Elisabeth/ Salvat Romero (1998)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský