Alexius Zaryckyj
| 30. října, připomínka | |
| Postavení: | kněz, mučedník |
| Úmrtí: | 1963 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se r. 1912 v Bilči u Lvova na Ukrajině do rodiny řeckoka-tolického jáhna. Ve 24 letech se stal knězem. Svěcení přijal ve Lvově, který v té době patřil k Polsku. Když se o tři roky později o část polského území dělilo Německo s Ruskem, připadlo působiště Alexeje Zaryckyje komunistickému Rusku nebo-li Sovětskému svazu. Jeho vláda v roce 1946 zakázala řeckokatolickou církev, přičemž jejím duchovním nabídla přestup do pravoslavné církve a v případě odmítnutí deportaci do koncentračního tábora. Většina jich odmítla, včetně otce Alexeje Zaryckyje, kterému byl za přestoupení nabídnut úřad biskupa. Jeho odpovědí na nabídku byla slova: „Zřeknout se papeže znamená zradit evangelium.“ Následovala proto deportace do lágru. Po osmi letech tvrdého vězení byl roku 1956 při Chruščovově amnestii propuštěn se zákazem činnosti duchovního a s vymezeným pobytem v Kazachstánu.Přikázané místo pobytu nesměl opustit a byla mu přidělena práce pomocného dělníka. Volný čas začal využívat k tajným návštěvám katolíků a jejich rodin patřících k obojímu ritu. Převážně pocházeli ze skupin deportovaných do Kazachstánu ve 30. letech. Tajně pro ně sloužil mše svaté, uděloval jim svátosti a vyučoval katechismu. Někdy za poskytováním této služby cestoval až do vzdálenosti 1000 km. Kar-dinál Josip Slipý, metropolita řeckokatolické církve, s nímž se setkal ve vězení, ho tajně jmenoval apoštolským administrátorem Kazachstánu a Sibiře. Poslání přijal, přestože mu za to hrozilo mnoho let v těžkém vězení.
V roce 1962 byl na ulici kazachstánského hlavního města Karagandy zatčen a dopraven do obávaného koncentračního tábora Dolinka. Asi po roce ho zde čekala mučednická smrt označená za úmrtí při operaci. Pro vězně bylo jasné to, že kdo musel „na operaci,“ šel na jistou smrt.
Blahořečený byl papežem Janem Pavlem II. 27. 6. 2001 společně s dalšími 24 oběťmi sovětského režimu ukrajinské národnosti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellus, centurio (298); Claudius, Lupercius et Victorius (asi 303-304); Marcianus, ep. Syracusan (s. II.); Serapion, ep. Antiochen (asi 211); Eutropia (asi s. III.); Maximus, m. Cumis (asi 303); Germanus, ep. Capuan (asi 540); Gerardus, ep. Potentin (1122); Benevenuta Boiani♦ (1292); Ioannes Slade♦ (1583); Terentius Albertus O'Brien♦ (1651); Angelus de Acrio (1739); Ioannes Michael Langevin♦ (1793); Alexius Zaryckyj (1963)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský