Maurus, ep. Quinque Ecclesien
25. října, připomínka | |
Postavení: | biskup |
Úmrtí: | 1070 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z uherského šlechtického rodu a narodil se asi kolem roku 1001. V mládí si zvolil mnišský život a určitou dobu strávil v benediktinském klášteře sv. Martina v Pannonhalmě, kde se v roce 1031 stal opatem. Zde již dříve navštívil Maura princ Emerich (pam. 4. 11.) a potom jej otci popsal slovy: „Vyniká ctností nad jiné.“ Král Štěpán (pam. 16. 8.) se prý o Maurově výjimečnosti a zbožnosti byl sám přesvědčit. Za soukromé večerní modlitby se pozdravil se všemi, jediný Maur mu neodpověděl a zůstal ponořen do modlitby. Druhého dne král Maurovi vyčetl, že je nepořádným a nesvědomitým mnichem. Když se Maur nikterak nesnažil hájit, král se prý přiznal, že si přišel ověřit pravdivost toho, co o něm slyšel, a ustanovil ho opatem.V roce 1036 byl Maur povolán na biskupský stolec v Pécs (v Pětikostelí). Vedle zbožnosti vynikal Maur svou učeností, která se také odrážela v jeho slovech.
Roku 1064 byl Maura požádat nitranský kníže Gejza o napsání životopisů svatých poustevníků Svorada-Ondřeje a Benedikta (pam. 17. 7.). Maur, který je osobně poznal, jako žijící svědek vyhověl. Při té příležitosti dostal od Gejzy část řetězu, s nímž Svorad činil pokání a po nějakou dobu byl u zoberského opata Filipa.
Liturgická úcta Maura byla schválena v roce 1848. Jeho památka mimo 25. říjen je v benediktinských seznamech uváděna 4. 12.
Crispinus et Crispinianus (asi s. III.); Chrysanthus et Daria (asi 253); Minias (asi s. III.); Fronto de Petricordio (asi s. III.); Martyrius et Marcianus (asi 351); Gaudentius, ep. Brixien (asi 410); Hilarius, ep. Mimaten (s. VI.); Fructus, Valentinus et Engratia (asi 715); Maurus, ep. Quinque Ecclesien (1070); Bernardus Calbó (1243); Thaddæus Machar♦ (1492); Recaredus Centelles Abad♦ (1936); Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud♦ (1936); Carlo Gnocchi♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský