Vitalis, ep. Salisburgen
| 20. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 730 |
| Patron: | Pinzgau |
| Atributy: | biskup, lilie (někdy vyrůstající ze srdce) |
ŽIVOTOPIS
Údajně pocházel z Irska. Stal se žákem sv. Ruperta (pam. 27. 3.) a provázel ho na misijních cestách po Bavorsku. V mnohém se jej navykl napodobovat. Po Rupertově smrti byl, dle přání zesnulého, na jaře asi r. 718, Vitál jmenován nástupcem v úřadě opata i na biskupském stolci v Salcburku. Působil zde potom po 12 let. S horlivostí pokračoval na misiích v Pinzgau v Salcburské pánvi, kde přivedl mnoho obyvatel k víře v Krista. Jako hlasatel evangelia vynikal příkladnou láskou a čistotou srdce.Zemřel 20. října v Salcburku a jeho hrob se nachází v opatství svatého Petra, kam byl údajně z katedrály přemístěn při přestavbě.
Kult Vitála v kostele sv. Petra v Salcburku povolil papež Lev X. v r. 1519 a v roce 1628 jej na celou diecézi rozšířil papež Urban VIII. Bez oficiálního svatořečení byl později vzhledem k rozšířené úctě lidu zařazen mezi svaté.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cornelius, centurio (s. I.); Caprasius, m. in Aquitania (asi 303); Sindulphus (asi 600); Vitalis, ep. Salisburgen (asi 730); Andreas Calybita (767); Aderaldus (asi 1002); Adelina (asi 1125); Iacobus Strepa♦ (1409); Maria Bertilla (Anna Francisca) Boscardin (1922); Iacobus /Franciscus Alexander/ Kern♦ (1924)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský