Chalarampus, Porphyrius, Dauctus et III mulieres, m. Magnesiæ
10. února, připomínka | |
Postavení: | mučedníci |
Úmrtí: | s. III. |
ŽIVOTOPIS
V popředí z dnes zde připomínaných mučedníků je Chalaramp, který žil za vlády císaře Septimia Severa (194-211) v tehdejším městě Magnesia na Meandru poblíž Efezu (tehdy římská provincie) v Malé Asii na území dnešního Turecka.Stal se horlivým knězem a bývá uváděný jako neohrožený biskup, který se stal mučedníkem ve vyšším věku. Guvernér provincie ho pro šíření křesťanské víry dal prokonzulem Lucianem a vojenským velitelem Luciem zatknout s příkazem donutit ho ke službě římským božstvům. O donucovacích způsobech, které použili existuje více legendárních a tradovaných popisů. Podstatné je, že přes velmi bolestivé mučení neuspěli a dva vojáky Porfyria a Dauktuse Charalampova duchovní síla a věrnost Kristu přivedli k tomu, že i oni nakonec vyznali víru v Krista, za což byli společně sťati. Z přihlížejících tomu, jak biskup Chalaramp raději podstoupil kruté mučení, než aby se zpronevěřil Kristu, ještě tři ženy na místě projevily víru v pravého a jediného Boha i když je následně čekalo setnutí hlavy.
Po základní informaci o těchto mučednících si můžeme připomenout i něco z legendárního popisu mučedníka Chalarampa. Některé stránky o něm zařazují jeho narození do blízkosti roku 89 v Pisidii v Asii na území dnešního Turecka. Podle řecké hagiografie a ikonografie byl knězem a podle ruských zdrojů biskupem. Mezi jeho atributy jsou i biskupské insignie. Za nástroje mučení jsou uváděny nože a háky ke strhávání kůže z těla. Podle některých podání byl vystavován na pranýři, kde bylo do něj bodáno a uvádí se i vláčení městem. Při vedení na místo popravy pozvedal ruce a modlil se za všechny lidi.
Mezi popisovanými zázraky v legendách se vedle útěchy zarmoucených a zdrcených vězňů vyskytuje záchrana ženy před smrtí, vyhnání démonů z 35letého posedlého muže, a dokonce uzdravení císařovy dcery Galliny, která prý nakonec jeho tělo pohřbila. Zřejmě nepodloženě se vyskytuje údaj o upadnutí ruky Lucia po uchopení nástroje k mučení i zmínka o přibíjení Chalarampa.
Věrohodnější je informace, že Chalarampova lebka je uchovávána v klášteře svatého Štěpána na Meteoře, kde jsou jí připisovány zázraky.
Scholastica (asi 547); Chalarampus, Porphyrius, Dauctus et III mulieres, m. Magnesiæ (s. III.); Zoticus et Amantius, m. Romæ (s. II/IV); Silvanus, , ep. in Campania (s. V.); Troianus (asi 550); Prothadius (asi 624); Austreberta (704); Gulielmus, presb. Ord. Minorum (1157); Hugo♦, abbas Fossensis (asi 1163); Clara de Arimino♦ (mezi r. 1324 -1329); Petrus Fremond et V sociæ: Catharina du Verdier de la Sorinière, Maria Ludovica du Verdier de la Sorinière, Ludovica Bessay de la Voute, Ludovica Poirier, Maria Anna Hacher du Bois♦ (1794); Iosephus Aloysius Sanchez del Rio (1928); Eusebia Palomino Yenesw♦, virgo (1935); Aloysius Stepinac♦ (1960); Michael Beltoja♦ (1974)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský