Iosephina Bakhita
8. února, nezávazná památka | |
Postavení: | otrokyně a řeholnice |
Úmrtí: | 1947 |
Patron: | Súdánu a světového dne modliteb za oběti obchodu s lidmi |
ŽIVOTOPIS
V dětství se stala otrokyní. Později majetkem italského konzula a se změnou poměrů se dostala do Itálie, kde už jako svobodná byla pěstounkou dcery Michielimových. Nakonec, po setkání s Bohem, se stala vzornou řeholnicí u sester kanosiánek.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Své původní jméno si snad ani nepamatovala. Narodila se v muslimské rodině v Súdánu a když jako malá vytrhávala na poli plevel, byla unesena a prodána do otroctví. Od únosců dostala jméno Bakhita, což znamená "šťastná." Při otrockém zacházení však šťastná být nemohla. Vícekrát byla prodávána na trzích v Chartúmu a Obejde, poznala mnoho tělesného i duševního utrpení. Pak dostala za pána italského konzula Kalista Legnaniho, který s ní zacházel jako s člověkem. Laskavost a přívětivost nových majitelů provázela však touha po domově a vlastní rodině. Jelikož politické změny přiměly Legnaniho k návratu do Itálie, vzal Bakhitu s sebou. Tam ji svěřil svému příteli Michielimu, v jehož rodině se narodila dcera, a pěstounka vykoupená z otroctví mu přišla vhod.
Rodina, která z důvodů pracovních povinností potřebovala odcestovat, dala dceru i s ošetřovatelkou do péče katechumenického ústavu sester kanosiánek. Bakhita se tak setkala s Bohem, jehož existenci už jako malé dítě tušila při pohledu na slunce, hvězdy a měsíc. Tenkrát si kladla otázku, kdo může být jejich pánem? Ve vzpomínkách uvedla, že jej chtěla poznat a vzdávat mu chválu. U sester kanosiánek se jí to podařilo. Po katechumenátu přijala v lednu 1890 křest a nové jméno Josefína. Po návratu paní Michieliové, které předala dceru, zůstala v klášteře. Dne 8. 12. 1896 složila řeholní sliby v Kongregaci sv. Magdalény z Canossy. Velkou úctu měla ke křtitelnici, u níž si připomínala, že to je místo, kde se stala Boží dcerou. Tato událost znamenala pro ni víc než osvobození z otroctví. Také my bychom měli častěji myslet na význam svého křtu.
V klášteře vařila v kuchyni, vyšívala a také bývala ve vrátnici. Zprvu svou odlišnou barvou pleti způsobovala rozruch a sama tím dost trpěla. Svou laskavostí však získala srdce mnohých. Byla přezdívána "Africký květ" nebo i "Šťastná sestra." Konec života prožila v nemoci a v agonii se vracela do doby otroctví, žádajíce povolit těžké řetězy. Zemřela v pověsti svatosti a 1. 10. 2000 byla kanonizována.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Pomodlím se za to, abych dokázal být dobrý ve všech situacích a v každém prostředí hledal Boží přítomnost.
Bože, radujeme se z výroční oslavy svaté Bakhity a prosíme Tě, nauč nás, jak Tě máme hledat, abychom se naučili žít v Tvé přítomnosti a jako ona svědčit o Tvé lásce svým životem. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
Hieronymus Emiliani (1537); Iosephina Bakhita (1947); Cointha (249); Iuventius seu Eventius (397); martyres Constantinopoli monachi monasterii Dii (asi 485); Iacutus (s. VI.); Honoratus, ep. Mediolanen (asi 570); Nicetius, episcopus (asi 610); Paulus, ep. Virodunen (asi 647); Petrus Igneus♦ (1089); Stephanus, eremita (1124); Philippus Jeningen♦ (1704); Iosephina Gabriela Bonino♦ (1906); Maria Esperanza a Iesu virgo (Iosepha) Alhama Valera♦ (1983); Elisa Martinez♦ (1991); Maria Mlada♦, abbatissa Pragen (994)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský