Gereon et socii
10. října, připomínka | |
Postavení: | mučedníci |
Úmrtí: | asi s. IV. |
Patron: | Kolína nad Rýnem; vojáků; vzýván při bolestech hlavy, zejména migréně |
Atributy: | palma, prapor s křížem, voják v brnění či s krunýřem a křížem |
ŽIVOTOPIS
Jedná se o skupinu vojáků Thébské legie v čele s Gereonem. Bývají jmenováni i Viktor, Cassius a Florentius. Ve skutečnosti jich bylo o hodně více. Jeden pozdější údaj se týká až 318 vojáků. Gereon byl asi podobným velitelem jako Mořic. Je uváděno, že poté co se císař dověděl o smrti Carausiuse, poslal část legie k Rýnu. V legii bylo více křesťanů, než co zemřelo společně s Mauriciem (pam. 22. 9.) a císař prvním zdecimováním vojáků neskončil. Také dnes připomínaní vojáci si mohli zachránit pozemský život obětováním bohům, zůstali však věrni Kristu a proto byli na poli u Kolína nad Rýnem popraveni stětím. Mohlo to být asi roku 304.V Kolíně v Německu se nachází kostel sv. Gereona na památku jejich mučednické smrti. Je to v jádru pozdně antická oválná stavba s 10 výklenky, která byla v X. století upravena do současné podoby monumentální desetiúhelníkové baziliky. Smrt mučedníků zde má dosvědčovat náhrobní kámen. Zmínku o tomto chrámu nalezneme v Jeronýmově martyrologiu a Řehoř z Tours rovněž zanechal zprávu, že v kostele odpočívá 50 mučedníků Thébské legie. Ostatky objevené v roce 1121 byly považovány za Gereonovy.
K nejznámějším Gereonovým vyobrazením patří dílo Štěpána Lochnera z 15. století nad oltářem dómského chrámu v Kolíně nad Rýnem. Venku před bazilikou leží, jako větší sochařské dílo, Gereonova useknutá hlava vězící v helmě.
Daniel Comboni (1881); Pinytus (asi 180); Eulampius et Eulampia (s. IV.); Gereon et socii (asi s. IV.); Victor et Mallosus (asi s. IV.); Cassius et Florentius, m. Bonnæ (asi s. IV.); Clarus, ep. Nanneten (s. IV.); Cerbonius (asi 575); Paulinus, ep. Eboracen (644); Telchildis (asi 670); Tancha (s. VI/VII); Daniel, Samuel (1227); Ioannes / Thwing/ de Bridlington (1379); Angela Maria /Sophia Camilla/ Truszkowska♦ (1899); Leo Wetmański♦ (1941); Eduardus Detkens♦ (1942); Maria Catharina /Maria a Jugularis/ Irigoyen Echegaray♦ (1918)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský