Callistus Pp.
14. října, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | asi 222 |
Atributy: | papež s delšími vousy, kámen na krku, studna, kniha |
ŽIVOTOPIS
Pocházel údajně z čeledi Elvidiovy a vyrostl jako otrok u M. Aurelia Karpofora. Prošel nucenými pracemi na Sardinii, odtud se po propuštění vrátil do Říma, kde ho po nějaké době Zefyrin vysvětil na jáhna a svěřil mu správu cemeterií při Appiově silnici. Po papežově smrti byl povolán na jeho místo. Povstal proti němu vzdoropapež Hippolyt, k jehož názorům patřilo tvrdé nevratné odsouzení velkých hříšníků, zastávání se pohanského římského práva ve věci sňatků i chybný pohled na Nejsv. Trojici. Papež Kalixt byl v těch věcech velmi rozhodný, řídil se evangeliem. Mimo jiné vybudoval v Zátibeří dobročinný ústav a nakonec zde zemřel.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
Narodil se asi kolem roku 155 v Trastevere (za řekou Tiberou) v Římě.
Zprávy o tom, jak žil v mládí, jsou do jisté míry sporné. V Liber pontificalis je uváděn jako syn Římana Domitia, vlastnícího dům v Trastevere. Traduje se také, že byl synem římského námořníka a jako mladistvý se stal otrokem císařského náměstka Karpofora. Jeho pán mu později svěřil obchodování na Rybím trhu, při kterém se mu dobře nevedlo a proto uprchl. Uváděn bývá přístav Ostie, kde se dostal až na loď, která měla směřovat do Portugalska. Karpoforovi sluhové jej však dostihli a za trest musel v okovech vykonávat těžké práce ve mlýně při nedostatku stravy a za častého bití. Někteří křesťané mu prý vyprosili propuštění, aby si mohl od židovských věřitelů vyzvednout peníze. Zvolil si k tomu ale špatné místo i čas - při návštěvě společných modliteb. Věřitelé se proti němu sjednotili při žalobě u prefekta Fusciána a udali ho jako rušitele a křesťana. Ten prý Kalista odsoudil na nucené práce v sardinských dolech. Odtud byl propuštěn ve spojitosti s jednáním biskupa Viktora u vládnoucí mocné Marcie, která pak nařídila propuštění křesťanů podle předaného seznamu. Na něm ale Kalistovo jméno chybělo, přesto místodržitel, snad aby se zavděčil Marcii, nechal se uprosit a dal svobodu i jemu.
Někde je tato verze zpochybňována, ale podle martyrologia a breviáře byl původně otrokem i v Sardinských dolech.
Po návratu byl prý poslán papežem Viktorem do přímořského Ancia a byla pro něj povolena podpora z almužen. Papež Zefyrin, který rovněž pocházel ze třídy propuštěných otroků, se pak Kalixta ujal a po seznámení se s jeho schopnostmi ho vysvětil na jáhna a svěřil mu správu křesťanského pohřebiště na Via Appia (později vedeného jako Kalistovy katakomby).
V roce 218 byl po smrti Zefyrína zvolen novým papežem Kalixt.
Za vhodnějšího kandidáta na papežský stolec však sám sebe pokládal vzdělaný kněz Hippolyt. Nechal se skupinou svých přívrženců zvolit rovněž papežem a je uváděn jako první vzdoropapež.
Kalixta obviňoval z různých bludů a z přílišné mírnosti vůči hříšníkům. Kritizoval vyjádření o třech božských Osobách, ale ani jeho vlastní výroky nebyly přesné. Při potírání bludů sabelliánů se dopustil některých nesprávností, nesouhlasil s návratem odpadlíků ani se sňatky svobodných s otroky. Kalixt ho i se Sabelliem, který šířil bludné učení o nejsvětější Trojici, vyloučil z církve. Hippolyt (pam. 13. 8.), nakonec uznal svoji chybu, smířil se s církví a zemřel jako mučedník.
Někteří biskupové, zřejmě po vzoru Hippolyta, vylučovali na trvalo z Církve všechny hříšníky se závažným proviněním jako je modloslužba, bludařství, vraždy a smilstva. Dovolovali jim pokání, ale bez naděje, že jim někdy bude odpuštěno. Kalixt s moudrou umírněností proti nim vystupoval, zdůrazňoval Ježíšův příklad, jeho vyhledávání hříšníků, aby se obrátili a jeho odpouštění kajícím. Neodsoudil ani cizoložnou ženu a odpustil i kajícímu lotru na kříži. S tímto odůvodněním Kalixt jako papež prohlásil, že všechny hříchy mohou být po patřičném pokání odpuštěny, protože žádný z nich není tak veliký, aby nemohl být odpuštěn mocí Kristem Církvi propůjčenou. Tento papež také nechtěl, aby byli podrobováni veřejnému pokání ti, kteří se z některé křesťanské sekty chtěli vrátit do katolické Církve. Tím mnohé z nich přivedl ke kajícímu smíření se s Církví. Dále uznával platnost manželství i když k přijetí svátosti došlo mezi svobodnými ženami a otroky. Povolil sňatky mezi rozdílnými třídami lidí, ale zakázal sňatky mezi blízkými příbuznými. Prohlášením církevního práva za nezávislé na pohanském římském právu, zejména ve věci sňatků otroků, učinil krok k odstranění otroctví.
Kalixt koupil od císaře Alexandra místo v Zátibeří, na němž zbudoval správní a dobročinný ústav s modlitebnou. Předešel židovského zájemce, který zde chtěl mít hospodu, neboť místo prý bylo v židovské čtvrti. Z tohoto a podobných ústavů vznikly diakonie - ústavy z kostely spravované jáhny. Za papeže Julia I. (asi po r. 340) byla v sousedství zátibeřského ústavu postavena bazilika S. Maria in Trastevere.
O smrti Kalixta je uvedeno, že 14. 10. 222 byl ubit protikřesťanskými výtržníky, i když se v tom všichni neshodují, protože jde o zápisy až ze 7. století. Podle některých životopisců ho vyhodili z okna ústavu, ukamenovali a pak hodili do studny s kamenem na krku. Římští věřící, kteří jeho tělo vytáhli, se za dané situace neodvážili přenášet je přes Tiberu až do vzdálených katakomb a proto ho pohřbili na bližším Kalepodiově hřbitově při Via Aurelia. Později byl přenesen do baziliky S. Maria in Trastevere a uváděn jako mučedník.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
K rozjímání si vezmu slova apoštola Pavla "Všichni jste Boží děti skrze víru v Ježíše Krista ... už není otrok nebo svobodný, už není muž nebo žena; všichni jste jeden v Kristu." (Gal 3,26-28) Z těch slov sv. Kalixt vycházel a pro jejich obsah máme usilovat o sjednocení v lásce. Z rozjímání vyplyne předsevzetí konat konkrétní činy sjednocující lásky.Vyslyš, Bože, prosby svého lidu a pro zásluhy svatého papeže Kalista, jehož mučednickou smrt si dnes připomínáme, chraň svou církev a pomáhej nám překonávat životní obtíže. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
Callistus Pp. (asi 222); Lupulus (století neznámé); Gaudentius, ep. Ariminen (s. IV.); Donatianus, ep. Remen. (389); Fortunatus, ep. Tudertin. (s. V.); Manechildis (s. V.); Venantius, ep. Lunen. (s. IV.); Angadrisma (asi 695); Dominicus, presb. ex Ord. Camald (1060); Iacobus Laigneau de Langellerie♦ (1794); Anna Maria Aranda Riera♦ (1936); Stanislaus Mysakowski et Franciscus Roslaniec♦ (1942); Romanus Lysko♦ (1949)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský