sv. Leonius

Leonius

3. února, připomínka
Postavení:	kněz
Úmrtí:	s. IV.

ŽIVOTOPIS

V Poitiers v Akvitánii v bývalém regionu Francie byl Leonius žákem biskupa Hilaria (pam. 13. 1.) a od něj přijal kněžské svěcení. Podle tradice ho doprovázel do vyhnanství v Malé Asii. Vystupoval s ním proti arianismu a kvůli tomu i trpěl. Byl svědkem konce Hilariova života. Sám zemřel až ve stáří přirozenou smrtí.

Jeho ostatky prý byly v roce 994 slavnostně přeneseny do La-Roche-sur-Yon, ale za tzv. „stoleté války“ se ztratily.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Blasius, ep. et m. in Armenia (asi r. 320); Ansgarius (865); Simeon et Anna; Celerinus, Celerina, Laurentius et Ignatius, m. Carthagine (s. III.); Leonius (s. IV.); Teridius et Remedius (s. IV./V.); Lupicinus, ep. Lugdunen (s. V.); Adelinus (asi 696); Wereburga (asi 700); Berlindis (s. VIII. až X.); Helinandus^♦ (po roce 1230); Ioannes Nelson^♦ (1578); Iustus Takayama Ukon (1615); Maria a Sancto Ignatio (Claudina) Thévenet (1837); Maria Anna Rivier (1838); Maria Helena Stollenwerk^♦ (1900); Aloysius Andritzki^♦ (1943)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský