Vitaliánus
27. ledna, připomínka | |
Postavení: | papež |
Úmrtí: | 672 |
ŽIVOTOPIS
Vitalián byl synem Anastáziovým ze Segni a na papežský stolec nastoupil 30. 7. 657 po tzv. mezivládí, které trvalo od 2. 6. V té době vládl z Konstantinopole lidem nenáviděný císař Konstans. Půda pro něj začínala být horká, a tak chtěl být zadobře s Církví v Římě. Také nový papež Vitalián chtěl předejít konfliktům s císařem, a proto po svém zvolení k němu vyslal posly. Ti byli vlídně přijati a zahrnuti dary. Přání oboustranného míru mělo vliv i na patriarchu Konstantinopole do té míry, že nejen mlčel o věroučných rozdílech, ale nařídil napsat papežovo jméno i do veřejných bohoslužebných modliteb. Císař papeži daroval drahokamy ozdobené evangelium, potvrdil všechny výsady Petrova nástupce v Římě a přislíbil tam svou návštěvu. K ní došlo po šesti letech a po císařově neúspěchu na jihu Itálie u langobardského Beneventu. V Římě byl vítán, ale Řím jeho návštěvou značně utrpěl. Nejdříve císař předal dary, ale pak vyloupil umělecké památky převelikých hodnot. Na své lodě nakládal nejen bronzové sochy, které se mu líbily, ale i střechy Pantheonu, který byl chrámem zasvěceným Panně Marii. Císař z něj dal sundat všechny pozlacené bronzové tašky. Pro papeže to bylo velmi bolestné, ale neměl naději na nějaký úspěšný zásah proti císaři a jeho armádě. Mír byl pro něj důležitější než materiální hodnoty. Císař, který nahromadil uloupené poklady v Syrakusách, byl při koupeli zavražděn svým otrokem. Poklady pak padly do rukou Saracénů.Císař ještě před svou smrtí oslabil papežovu moc prohlášením Ravenského biskupství za nezávislé na Římu. Zde se papež bránil klatbou na tamního biskupa Maura, kterého císař chránil.
Většina životopisů papežů zobrazuje i tehdejší společenské dění, které nemohli vždy ovlivnit, ale dobovou současnost svatí otcové vždy nosili v srdci a negativní situace se snažili alespoň zmírnit modlitbami.
Radostnější záležitostí bylo to, že v Anglii došlo ke sjednocení Velikonoc a král tam obhájil římský směr proti starobritskému. Ten se odvolával na sv. Kolumba. Král se však optal protivníků: "Můžete dokázat, že Pán dal Kolumbovi stejnou moc jako Petrovi?" A tak byl význam papežského stolce opět obhájen. Poslové, vyslaní do Říma, kteří se měli stát biskupy, tam podlehli morové nákaze. Papež s oznámením smutné události poslal s poděkováním za dary i mnicha Teodora z Tarsu, kterého vysvětil na biskupa a učinil z něj primase celé Anglie a arcibiskupa canterburského. S ním poslal opata Hadriána, který také ovládal angličtinu, aby v Anglii šířili víru a vzdělání.
Vitalian byl papežem necelých čtrnáct a půl roku a zemřel svatou smrtí.
Angela Merici (1540); Iulianus, m. Soræ (asi s. II.); Iulianus, m. prope Cenomanum (asi s. III. – IV.); Devota (asi 300); Marius, abbas (asi 550); Vitaliánus (672); Theodoricus, ep. Aurelianen (1022); Gilduinus (1077); Ioannes♦, ep. Morinen. (1130); Manfredus Settala♦ (1217); Rosalia du Verdier de la Sorinicre♦ (1794); Paulus Iosephus Nardini♦ (1862); Ioannes Maria Muzei seu Senex (1887); Henricus de Ossó y Cervelló (1896); Maria a Iesu Carolina Santocanale (1923); Georgius Matulaitis♦ (1927); Ioannes Schiavo ♦ (1967)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský