Innocentius Pp V
| 22. června, připomínka | |
| Postavení: | papež OP |
| Úmrtí: | 1276 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1225 v Champigny u Tarentaise v Savojsku. Pokřtěn byl Petr. V 16 letech vstoupil do dominikánského řádu a studoval v něm teologii. Ve 33 letech se stal na pařížské bohoslovecké fakultě prvním nástupcem sv. Tomáše Akvinského. Již následujícího roku byl generální kapitulou zvolen i řádovým provinciálem pro Francii. Na fakultě vyučoval 12 let a v roce 1272 byl jmenován arcibiskupem v Lyonu. V dalším roce kardinálem ostijským.Konklávem v Arezzu byl 21. 1. 1276 jednomyslně zvolen papežem. O první neděli postní, 22. 2. byl u sv. Petra v Římě korunován a přijal jméno Inocenc V. Mezi první jeho snahou bylo prohloubení církevního sjednocení s Řeky. Císaři Michalu Paleologovi oznámil své nástupnictví a do Konstantinopole jako vyslance poslal Jeronýma, generálního představeného Menších bratří, v doprovodu jeho řeholníků. Papež svými listy povzbuzoval prince Andronika i řecké preláty, aby přáli sjednocení a usilovali o zpevnění svaté jednoty.
V květnu zahájil kanonizační proces o životě a zázracích dominikánky Markéty, dcery krále Bely, zemřelé tehdy před šesti léty na ostrově v Dunaji u Pešti. Po smrti Inocence V. došlo k odložení procesu a to trvalo až do r. 1931. V politice se Inocenc V. klonil ke Karlu z Anjou, kterého potvrdil za římského senátora a toskánského správce. To se dotklo Rudolfa Habsburského. Kvůli obavám z vyhrocení nepřátelství žádal papež Rudolfa, aby se jeho vyslanci nemíchali do záležitostí ravenského exarchátu a chovali se v Itálii opatrně. Inocenc V. mnoho plánovaných věcí nestihl, protože po svém zvolení zemřel za pět měsíců.
Pohřben byl v lateránské basilice, ale označení hrobu se nedochovalo. Jeho blahořečení potvrdil papež Lev XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Paulinus, ep. Nolan (431); Ioannes Fisher et Thomas More (1535); Albanus, m. in Britannia (asi 287); Eusebius, ep. Samosaten (379); Nicetas, ep. Remesianen (asi 414); Innocentius Pp V♦ (1276); Flavius Clemens (96); Iulius et Aaron (s. IV in.); Maria Lhuillier♦ (1794)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský