Ludovica Teresia Montaignac de Chauvance
| 27. června, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka kongregace |
| Úmrtí: | 1885 |
ŽIVOTOPIS
Pocházela z Francie. Vychovávána byla u řeholnic Oiseaux v Paříži v penzionátu i u zbožné tety, z jejíhož podnětu později založila "Zbožné sdružení oblátek Nejsv. Srdce Ježíšova". Od r. 1848 působila v rodné diecézi Moulins. Byla stižena bolestným revmatismem se zánětem kloubů v kolenou. Přesto zůstávala stále aktivní a své sestry ve třech kategoriích oblátek vedla až do své smrti.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
KŘÍŽ BEZ LÁSKY BY BYL PŘÍLIŠ TĚŽKÝ
Narodila se 14. 5. 1820 v Le-Havre-de Grâce v diecézi Rouen ve Francii do rodiny patřící ke šlechtickému stavu. Matka ji kvůli své nemoci dala na výchovu řeholnicím "Věrným družkám Ježíšovým" a v 17 letech ke kanovnicím sv. Augustina v penzionátu Oiseaux v Paříži, kde strávila léto a prohloubila si úctu k Nejsv. Srdci Ježíšovu. Pak složila slib čistoty.
K dokončení její výchovy došlo přičiněním tety madam de Raffin. Ta, kvůli úpadku mravů, si přála založit sdružení s cílem šíření úcty k Nejsv. Srdci i za pomoci laiků. Ludvice Terezii bylo 23 let, když za ní přišla teta s otázkou: "Co kdyby se tě náš Pán zeptal, zda bys chtěla být přibita na kříž a do smrti z něj nesestoupit?" Ludvíka jí odpověděla: "Ano, z celého srdce." O svátku narození Panny Marie pak v kapli des Oiseaux si u svatostánku umínila zasazovat se o šíření úcty k Nejsv. Srdci. Duchovní četbou spisů Terezie z Avily byla sice přitahována i k jejímu řádu, ale její cesta vedla jiným směrem.
Po revoluci v r. 1848 se Ludvíka musela vrátit do rodné diecéze Moulins. V Montluçonu byla jmenována ředitelkou Sdružení Mariiných dcer. Ležela na ní odpovědnost za péči o sirotky i zřizování chudých kostelů a starost s vyučováním nejpotřebnějších dívek. Přitom onemocněla bolestným revmatismem s prudkým zánětem kloubů v kolenou, takže 7 let byla nucena pracovat z lůžka.
Utrpení Ludvíku přibližovalo Kristu a ona místo naříkání se věnovala potřebné službě. Snažila se také o uskutečnění plánu své tety a chtěla připojit sdružení k některým z fungujících institutů jako třetí řád. Nakonec založila Zbožné sdružení oblátek Nejsv. Srdce Ježíšova. To se zprvu úředně začlenilo do Apoštolátu modlitby a pak se stalo samosprávným jako nová kongregace. Podléhala diecéznímu právu s rozdělením do dvou skupin: oblátky s řeholními sliby v komunitě a tzv. horlitelky. Možnost připojení ke kongregaci tak měly i vdané ženy žijící ve světě. Různé akce se nejvíc rozvíjely v Paray-le-Monial, kde úcta k Nejsv. Srdci začala. Díky první vazbě na Apoštolát modlitby začal již r. 1867 působit v Neapoli třetí řád Ludvíky Terezie.
Od r. 1883 mělo sdružení nové stanovy pro tři kategorie členek. Jednalo se o oblátky žijící v komunitě se sliby; o shromažďující se oblátky jen s prostým slibem chudoby a poslušnosti, bez dalších závazků při životě ve světě; a o připojené oblátky bez slibů jen se závazkem k dodržování stanov. Kategorie ve světě měly za úkol podporovat lidumilné akce. V květnu 1888 byla kongregace Svatým stolcem schválena, ale jen pro členky s řeholními sliby, které se měly věnovat apoštolátu dle místních poměrů.
Ludvíka složila budoucnost kongregace do rukou Boží prozřetelnosti, využívajíc i všechny lidské prostředky. Před každým rozhodováním se jako představená mnoho modlila. Sestry vyzývala k cvičení se ve vědomí Boží přítomnosti. Po operaci nádoru v koleně, ve svatém týdnu, prosila spolusestry: "Žádejte pro mě v modlitbách lásku ke kříži, poněvadž kříž bez lásky je příliš těžký."
Umírala v návaznosti na knězem vyslovené jméno Ježíš: "On je mi vším!" Na její přání se sestry modlily děkovné Te Deum za všechna dobrodiní. Po smrti se její kongregace rychle šířila ve více zemích. Její tělo, pohřbené na místním hřbitově, bylo po pěti letech přeneseno do kongregační kaple a při otevření rakve v roce 1919 shledáno nedotčené. Jan Pavel II. ji 4. 11. 1990 blahořečil.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu pamatovat na potřebu stálého vědomí Boží přítomnosti a na důležitost lásky při nesení kříže.Bože, Tys povolal blahoslavenou Ludvíku k následování cesty Tvého Syna v jeho chudobě, pokoře i utrpení a k založení kongregace k šíření úcty k jeho Srdci; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukazuje. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Cyrillus, ep. Alexandrin. et doctor Eccl (444); Samson, presb (560); Margarita Bays♦ (1879); Ludovica Teresia Montaignac de Chauvance♦ (1885); Guddenas (203); Zoilus (303); Ioannes, presb. apud Turonos (s. VI); Arialdus (1066); Benvenutus de Eugubio♦, religiosus (ca. 1232)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský