Iosephus Antonius Tovini
| 16. ledna, připomínka | |
| Postavení: | ženatý laik |
| Úmrtí: | 1897 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 14. 3. 1841 v Cividate v Camuño v provincii Brescia v Itálii. Ve Veroně se vzdělával na škole pro chudou mládež a odtud nastoupil do diecézního semináře. Zde musel v roce 1859, v době otcovy smrti, studie přerušit, aby jako nejstarší ze sedmi sourozenců se ujal zabezpečení rodiny. V dalším roce se zapsal na práva v Padově. Dával soukromé hodiny a doktorát dokončil v Pavii v době, kdy zemřela matka. Potom nastoupil do dvou zaměstnání v Lovere v Lombardských Alpách. První bylo v kanceláři notáře a druhé na městské škole jako učitel a zástupce ředitele na dva roky.V roce 1867 začal pracovat jako advokát v Brescii, kam se přestěhoval a kde později v dceři svého nadřízeného nalezl tu, kterou si 6. 1. 1875 vzal za manželku a měl s ní 10 dětí. Společně budovali své štěstí na životě z víry. Josef Tovini vícekrát opakoval: „Naše děti nebudou nikdy bohaté bez víry a s vírou nebudou nikdy chudé.“ Duchovní hodnoty byly pro něj největším bohatstvím, protože víra byla nosnou silou jejich lásky a s ní překonávali všechny obtíže. Jeden syn se stal jezuitou a dvě dcery řeholnicemi.
V letech 1871 až 1874 byl starostou v rodném Civitate. Zbavil je zadlužení, a ještě začal se stavbou železnice do Brescie. Připomíná se také, že založil Banku di Vallecamponica a později další v Miláně, aby byla garance nezávislosti křesťanských děl a výchovných zařízení. V roce 1877 se stal členem Katolické akce a zasloužil se o vznik katolického deníku Il Cittadino (od dubna 1878). V roce 1882 se stal poslancem Brescie a zaměřil se na vyučování náboženství ve státních školách. Dosáhl zbudování Mateřské školy sv. Josefa i další školy. V Padově při spolupráci s jezuity zařídil stavbu Katolického studentského domova.
V roce 1884 začal zakládat spolky křesťanských dělníků v Lovere, Vallecamponica, Valtrompii, Vallesabbii, Chiaře, Palazzolo, Salo, Vestone a v Marchene. V roce 1885 se stal františkánským terciářem a v dalším roce začal adorační bdění při každém prvním pátku v měsíci, které konal do konce života.
Na diecézním setkání třetího řádu v roce 1893 zdůraznil: „Ke zdaru našeho díla je zapotřebí tří ctností, těmi jsou: hluboká víra v Boha, upřímná oddanost církvi a láska ke všem lidem, zejména k nepřátelům.“
Byl spoluzakladatelem dvou katolických časopisů a týdeníku Hlas lidu.
Z uvedeného je zřejmé, že dokázal uvádět zásady evangelia do života. Mezi jeho ctnosti patřila zbožnost, schopnost žít realitu a být vynikajícím otcem i manželem.
Zemřel v necelých 56 letech. Zůstává svědkem možnosti uskutečňovat a vnášet evangelium i do hospodářského a společenského života Itálie v minulém století. Na to upozornil papež Jan Pavel II. při jeho blahořečení 20. 9. 1998 na stadionu v Brescii.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellus Pp I (309); Danax (století neznámé); Melas (asi 390); Honoratus, ep. Arelaten. (429); Iacobus, ep. Tarentasien (s. V); Titianus, ep. Opitergin. (s. V); Leobatius♦ (s. V); Trivierus (asi 550); Furseus (asi 650); Ioanna♦, virgo Ord. Camald (1105); Berardus, Otho, Petrus, Accursius et Adiutus (1262); Iosephus Vaz (1711); Aloysius-Antonius-Rosselinus Ormières♦ (1890); Iosephus Antonius Tovini♦ (1897)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský