Probus
| 12. ledna, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | asi po 236 |
ŽIVOTOPIS
Jméno sv. Probuse se dochovalo na kamenu z 11. nebo 12. století v bazilice sv. Štěpána. Za vlády císaře Maximina Thraxe působil údajně ve Veroně. Ritmo Pipiniáno ho jmenuje s Mammem z Césareje a čtyřiceti mučedníky: Andronik a Probus... mučedníci z Anacarby. Po roce 1000 se vyskytuje záměna za biskupy. Oba světci jsou však ctěni již v VIII. století. (Pro zpracování čerpáno z 12 svaz. Bibliotheca sanctorum Roma, Citta nuova, Řím 1961-1970)Nedostatek zpráv o těchto světcích a určité rozporné zprávy, které se nedají ověřit, vedly komisi provádějící revizi světců z pověření Jana Pavla II. pravděpodobně k jejich vypuštění ze seznamu. Naposledy byl dnešní sv. Probus uveden v martyrologiu z roku 1914.
POZNÁMKA
V mnoha následujících letech po vydání martyrologia je tento světec v českých kalendářích stále uváděn u data 12. 1., což je považováno za důvod o něm informovat i přesto, že by v kalendářích být už neměl.TV Noe jako světce tohoto dne mylně představila biskupa Probuse z Rieti, který zemřel přibližně roku 570 a jehož připomínka je v Martyrologium Romanum až 15. 1. a je jedním z pěti svatých stejného jména.
U některých se měnilo datum připomínky, dokonce je považováno za neznámé. Tak tomu je v případě svatého Probuse z Cornwallu, který byl ženatý s Gracií, a oba byli zapsáni mezi svaté. V blízkém Tresillian v jim zasvěceném kostele byly při stavebních pracích nalezeny lebky muže a ženy, považované za jejich relikvie. O tomto manželském páru psali mniši z Ramsgate, ale data připomínky asi neuvedli, pokládají se za nespolehlivá.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský