Used with permission of The Hagiography Circle
Bernardus de Corleone
12. ledna, připomínka | |
Postavení: | řeholník |
Úmrtí: | 1667 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 1605 v Corleone na Sicílii jako syn koželuha a dostal jméno Filip Latini. Vyrostl v kavalírského šviháka a úsilí otce, aby se živil jako obuvník, mělo krátkodobé výsledky. Oblíbil si šerm a rozhodl se pro vojenskou dráhu. Jednou se nepohodl se svým druhem, došlo na souboj, ve kterém jej smrtelně zranil. Pak utekl do kostela, kde jej chránilo právo azylu. Tam rozjímal o zločinu a dosavadním svém životě. Uvědomil si, že nejcennější, co člověk má, je duše. Rozhodl se vést přísný kající život v řeholi kapucínů v Palermu. Tam dostal nové jméno. Cestu k dokonalosti nalezl v pokoře, poslušnosti a v pokání. Hodně rozjímal, spával na holé zemi, nejdéle tři hodiny. Viděl do duší, léčil nemocné, rozdával rady i útěchu a vyprošoval Boží milosti. Zemřel v Palermu. Za blahoslaveného jej 15. 5. 1768 prohlásil Klement XIII. a kanonizován byl 10. 6. 2001 Janem Pavlem II.Arcadius, m. in Mauretania (asi 304); Probus (asi po 236); Tigrius et Eutropius (406); Cæsaria♦ (asi 529); Ferreolus, Gratianopolitan (asi 659); Benedictus Biscop (ca 690); Elredus (asi 1166); Martinus de Sancta Cruce (1203); Bernardus de Corleone♦ (1667); Margarita Bourgeoys (1700); Antonius Foumier♦ (1794); Petrus Franciscus Jamet♦ (1845); Antonius Maria Pucci (1892); Nicolaus Bunkerd Kitbamrung♦ (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský