Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-





sv. Rupert
Rupertus, ep. Salisburgen

27. března, připomínka
Postavení:biskup
Úmrtí:ca 718
Patron:Korutan a dělníků v solných dolech
Atributy:solné vědro, biskup (někdy zobrazován při křtu)

ŽIVOTOPIS

Na žádost vévody Theodora II. přišel z Vormsu do Bavor hlásat evangelium. Z Řezna vedla jeho apoštolská cesta po Dunaji k Avarům a Slovanům. Na zříceninách Juvavie zbudoval biskupské sídlo a na místě poustevny sv. Maxima chrám a rozsáhlý klášter sv. Petra. Zřídil i klášter benediktinek zv. Nonnberg. Kolem obou vzniklo město Petrinia, pozdější Salzburg. Rupert zakládal chrámy a kláštery i u alpských Slovanů. Pro blaho lidu dával těžit sůl, opravovat silnice i budovat nové. Svou lásku k Bohu i zemi ukázal ještě při poslední cestě po biskupství, kdy se již připravoval na smrt.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

SVĚTEC, CO PŘINÁŠEL VÍRU I PRÁCI

Pochází pravděpodobně z královského rodu Merovingů ve Francii. Ve Wormsu se stal biskupem. Jako správný pastýř hlásal pravdu a usiloval o spravedlnost. Při kárání mocipánů, jejichž život byl pohoršením, dostal se s nimi do konfliktu a oni svou opozici posílili získáním bludařů. Pro Ruperta se další působení stalo nebezpečným.

V té době ho vyhledali poslové z Bavor, od vojvody Theoda II., aby ho pozvali do Bavor hlásat evangelium. Rupert si od svých spolupracovníků vyžádal zprávy o situaci a stavu země. Poté se vydal do Řezna, kde Theodo sídlil. Byl jím vřele uvítán a po doplnění jeho znalostí o víře ho pokřtil i s rodinou. Pak cestoval po zemi, hlásaje radostnou zvěst. Mezi nevěřícími se setkal i s křesťany žijícími více z pověr než z víry. Vědom si potřeby sídla měl kratší dobu menší příbytek u kostela na Wallersee (v místě Seekirchen). Ale brzy přešel do Solnohradských hor a v místě bývalého hradu Helfenburg, zvaném Juvavium, kde již v minulosti bylo křesťanství hlásáno, se rozhodl vybudovat biskupské sídlo. Theodo mu daroval zemi kolem a Rupert s pomocí svých kněží a obráceného lidu vybudoval v první řadě chrám a pak biskupství. Tím položil základ městu Salcburku, tehdy ležícím v Bavorsku, dnes je to území rakouské.

Rupert povolal z Francie 12 dalších zbožných a učených kněží, které rozmístil po zemi do důležitých křesťanských obcí. V Salcburku založil klášter se zaměřením na výchovu kněží a na jednom z kopců poblíž města druhý klášter pro řeholnice řádu sv. Benedikta. V něm byla představenou jeho neteř Erentruda, která požehnaně působila i na širší okolí.

Rupert také otevřel doly na těžení soli a mnoha lidem zajistil práci. Proto ho mnozí označili i za průkopníka průmyslu a chlebodárce. V souvislosti s ním bývá také mluveno o přípravě na smrt, na které mu obzvlášť záleželo. Když cítil, že se blíží jeho konec, ještě prý procestoval své rozsáhlé biskupství, kde věřící utvrzoval ve víře a lásce. Navrátiv se do svého sídla brzy onemocněl a připraven na věčnost svatě zemřel.

Jeho heslem bylo: "Ze všeho, co máme, můžeme svým nazývat jen to, co dáme chudým, toť náš poklad v nebi, ostatní nám bere smrt."

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad Rupertovým heslem i nad potřebou pomáhat misiím a něco z toho vyvodím.

Milosrdný Bože, tys povolal svatého Ruperta, aby těm, kdo dosud neznali Krista, zprostředkoval poznání nevystižitelného bohatství jeho lásky; dej nám, kteří jsme pravdu evangelia už poznali, ať stále roste naše poznání o Tobě a ať přinášíme ovoce dobrých skutků. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

( závěrečná modlitba breviáře)


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rupertus, ep. Salisburgen (ca 718); Peregrinus de Phalerone (1232); Panacea de' Muzzi (1383); Franciscus Faá di Bruno (1888)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský