Petrus, ep. Sebasten
| 26. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 391 |
ŽIVOTOPIS
Byl nejmladším z deseti dětí svatých rodičů Basila staršího a Emmelie. Svatými se krom babičky stali později i Petrovi tři sourozenci. Z nich je nejznámější Basil Veliký a Řehoř Nysský. Třetí byla sestra Makrina, která Petra pomáhala vychovávat. Mimořádné výchovné úspěchy rodičů jsou v jednom ze životopisů odůvodněny větou: "Rodiče děti milovali, ale Boha milovali víc než je!" V rodině byl žebříček hodnot podle Božího řádu pro všechny samozřejmostí - to byl nejvýznamnější výchovný princip, v němž všichni vyrůstali.Matka po ovdovění založila klášter, jehož správu pak svěřila dceři Makrině, a založila ještě jeden, kde se prvním představeným stal syn Basil. K němu později vstoupil Petr, který pro své ctnosti získal lásku a důvěru všech mnichů. Po Basilově povýšení na biskupský stolec všichni svorně si zvolili za opata Petra, ač mu bylo teprve 20 let a ještě nebyl ani knězem. Jeho bratr ho vysvětil v roce 370 po svém zvolení za arcibiskupa konstantinopolského.
Petr byl velmi pokorný, laskavý a dobrotivý zvláště k chudým. V době, kdy vedl klášter, nastal hlad v Pontu a v Kappadocii a v okolí kláštera začalo žít mnoho hladových chudáků, které Petr s láskou přijímal, jako by se jednalo o samotného Krista. Protože příjmy a zásoby kláštera by nestačily, hledal pomoc u zámožných křesťanů a mnohé chudáky zachránil od smrti hladem.
V roce 379 byl povolán na biskupský stolec v Sebastě. Jednalo se o město, v němž se katolická víra potýkala s ariánskými bludy. Petr tam obnovil a oživil pravou katolickou víru a byl nazván jejím nejpevnějším sloupem. Po 12tiletém působení v Sebastě zemřel.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Castulus (století neznámé); Liudgerus (809); Petrus, ep. Sebasten (asi 391); Emmanuel, Sabinus, Codratus et Theodosius (s. inc.); Montanus et Maxima (ca 304); Eutychius, , virgo et m. in Campania (356); Bercharius (685); Barontius et Desiderius (s. VII.); Magdalena Catharina Morano♦ (1908)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský