Gaudiosus, ep. Brixien
| 7. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | s. V. |
ŽIVOTOPIS
O jeho životě se častěji uvádí, že se dochovalo velmi málo informací, ale přesto se vyskytuje více poznámek. Souvisí to pravděpodobně s revolučními bouřemi ke konci 18. století, kdy nebylo žádoucí vzbudit zájem nepřátel. Kvůli nim byly ostatky Gaudia přeneseny z chrámu sv. Alexandra, na jehož vybudování se podílel a v němž byl pohřben, do rodinné kaple Ponteových. U neoficiálních informací pak vzniká nejistota, zda jsou ve všem přesné, a to je vhodné mít na paměti i zde.Narodil se prý v Brescii do křesťanské rodiny. Od mládí vynikal zbožností s citem pro ty, kdo potřebovali pomoc. Získal dobré vzdělání, stal se knězem a po biskupovi Silvinovi převzal jeho stolec jako 12. biskup Brescie. Vystupoval na milánském synodu svolaném biskupem Eusebiem v roce 451 proti monofyzitům. Byl také uznáván za velmi významného doktora papežského a občanského práva.
Během třinácti let, ve kterých spravoval diecézi v Brescii, se usilovně podílel na šíření křesťanské víry, věnoval se péči o chudé a nemocné s nemalou empatií. Postavil také chrám sv. Alexandra a jsou mu přisuzovány i stavby dalších menších kostelů. Vedení jeho diecéze spadalo do období obtížného pro církev, v němž Západořímská říše upadala a barbarské invaze ohrožovaly křesťanství. Zemřel asi po polovině 5. století.
Jím vybudovaný chrám byl během let několikrát opravován a při zrestaurování v roce 1454 bylo jeho tělo nalezeno v hrubé kamenné rakvi a náležitě prozkoumáno. Po druhé bylo vyzvednuto v době ohrožení a pak vráceno do chrámu sv. Alexandra v Brescii, kde je v patřičné úctě.
Blahořečený byl 25. 8. 1909 papežem Piem X. formou potvrzení kultu.
Perpetua et Felicitas (203); Satyrus, Saturninus, Revocatus et Secundinus (203); Eubulius (309); Basilius, Eugenius, Agathodorus, Elpidius, (asi s. IV.); Paulus Simplex (s. IV.); Gaudiosus, ep. Brixien (s. V.); Ardo Smaragdus (843); Paulus, ep. Prusen (850); Ioannes Larke et Ioannes Ireland♦ (1544); Teresia Margarita Redus (1770); Maria Antonia a Sancta Iosepha /Antula/ Paz Figueroa (1799); Ioannes Baptista Nam Čong-sam (1866); Simeon Berne, Iustus Ranfer, Ludovicus Beaulieu et Petrus-Henricus Dorie (1866); Iosephus Olallo Valdés♦ (1889); Leonides Fëdorov, episcopus et martyr (1935); Lucas Sy et Maisam Pho Inpèng♦ (1970)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský