Simeon Berne při výslechu
Simeon Berne, Iustus Ranfer, Ludovicus Beaulieu et Petrus-Henricus Dorie
| 7. března, připomínka | |
| Postavení: | biskup a mučedníci |
| Úmrtí: | 1866 |
ŽIVOTOPIS
Siméon Berneux (Simeon Berne) byl biskupem a další byli kněžími „Pařížské společnosti pro zahraniční misie“. Také oni patří do skupiny 103 korejských mučedníků slavených společnou památkou až 20. 9., ale zde i v martyrologiu jsou dnes připomínáni, protože se jedná o den jejich úmrtí (7. 3. 1866).Siméon František Berneux začal toužit po kněžství již jako desetileté dítě. V roce 1831 vstoupil do semináře v Le Mans a kněžské svěcení přijal v roce 1837. V semináři pak vyučoval a stal se duchovním vůdcem. Od roku 1839 byl v Pařížské společnosti pro zahraniční misie a v lednu 1840 se vydal do Asie. Zde bylo prvním jeho místem Manily na Filipínách. V lednu 1841 odcestoval do Tonkinu ve Vietnamu. Toho roku zde už probíhalo pronásledování křesťanů. O Veliké noci byl zatčen a uvězněn v Hue. Tam mu nařizovali, aby se zřekl své víry. Jelikož to jednoznačně odmítal bylo v říjnu 1842 rozhodnuto o jeho smrti. Díky jednomu francouzskému úředníkovi se však v březnu 1843 dostal z vězení.
Následně byl Berneux poslán do Mandžuska v Číně, kde jako misionář působil 10 let. Po nějakou dobu působil i v Singapuru (dnes součást Malajsie) a v Macau. V roce 1854 byl papežem Piem IX. jmenován apoštolským vikářem Koreje a titulárním biskupem Capsy (dnes Gafsy v Tunisku).
V roce 1856 se naučil korejsky, a ještě s dalšími misionáři přicestoval do Koreje. Působil mezi křesťany ve venkovských obcích a docházel i do semináře v Paeronu, poblíž Čečchonu, který byl otevřen v předchozím roce. Asi po třech letech jej přejmenoval na Seminář sv. Josefa a založil v něm i tiskárnu.
Když v roce 1864 došlo v Koreji k převratu a k oficiálnímu pronásledování církve, byl biskup Berneux 23. 2. 1866 zatčen. Po převezení do tábora Saenamteo v Soulu byl krutě vyslýchán, mučen a nakonec 7. 3. sťat.
Jeho ostatky byly později uloženy do katedrály v Soulu. Nyní jsou jeho relikvie od roku 2001 uloženy v kostele sv. Afry v Berlíně.
Just Ranfer de Bretenières se narodil 28. 2. 1838 v Chalon-sur-Saône ve Francii. V roce 1859 vstoupil do semináře Saint-Sulpice v Issy v Paříži s touhou působit jako misionář. V Paříži studoval dva roky. Získal tam i místo varhaníka a ošetřovatele. Dne 21. 5. 1864 byl vysvěcen na kněze. Nejprve byl poslán do tehdejšího Mandžuska (říše Čching) s hlavním městem Peking. Jedná se o oblasti spadající pod správu dnešní Číny.
Poté, co František Berneux byl jmenován apoštolským vikářem Koreje, odcestoval s ním v květnu 1865 i Justus do této země. Avšak 27. 2. 1866 byl uvězněn a 7. 3. 1866 sťat společně s biskupem Berneuxem.
Ludvík Bernard Beaulieu se narodil 8. 10. 1840 v Langon u Bordeaux v Akvitánii ve Francii. Svého otce nepoznal, zemřel mu prý před jeho narozením. Devatenáctiletá matka zasvětila Ludvíka Panně Marii. Později se provdala za vdovce M. Dufoura, který měl dceru.
V říjnu 1849 Ludvíkův učitel ho doporučil do chlapeckého semináře v Bordeaux. Ludvík byl pak od 17 let v semináři, kde kvůli zdravotním důvodům studoval o něco déle než druzí. V době studií ztratil svou velmi dobrou kamarádku Amélienu Viracu a 7. 11. 1858 zemřela jeho matka.
V srpnu 1863 vstoupil do Pařížské společnosti pro zahraniční misie i přes nesouhlas strýce, který se o něj už dříve staral. Kněžské svěcení přijal v roce 1864 a po roce odplul přes zastávku v Egyptě do Koreje, kde spadal i on pod biskupa Berneuxe. Ten ho poslal do Kwangdžu v horské oblasti jihozápadně od Soulu, protože uměl dobře korejsky. V roce 1866 se po událostech v Číně, kde byli zmasakrováni Evropané, rozhořelo nové pronásledování na základě zákona proti cizincům, vydaném korejským králem v podobě ediktu. Ludvík Beaulieu se nějakou dobu skrýval v horách, ale na něčí udání byl 27. 2. 1866 zatčen a uvězněn. Po osmi dnech byl 7. 3. sťat.
Petr Jindřich Dorie se narodil 23. 9. 1839 v Port de la Guittière asi 3 km od Saint-Hilaire-de-Talmont poblíž Vendée jako šestý syn prostých zemědělců. Na doporučení svého faráře navštěvoval menší chlapecký seminář Bauduère d'Olonne a v roce 1860 vstoupil do kněžského semináře v Luçonu. Po dvou letech vstoupil do Pařížské společnosti pro zahraniční misie. Jeho rodina nechtěla, aby se stal misionářem, ale jeho touha po službě Bohu v misiích byla silnější. Kněžské svěcení přijal 31. 5. 1864 a v dalším roce byl poslán na misie do Koreje. Z Marseille odplul společně s dalšími třemi misionáři, z nichž se dva později stali jeho spolumučedníky. Do Koreje se dostal 27. 5. 1865 a doplňoval si nejprve jazykové znalosti v křesťanské komunitě Sonkokni poblíž Čonginu v provincii Kjonggi. Jedná se o nejlidnatější provincii Jižní Koreje, která obklopuje hlavní město Soul. Z bezpečnostních důvodů byla potřeba, aby se v místě, kam byl poslán, skrýval.
Poté, co Rusové začali ohrožovat zemi, korejský regent vydal dekret o pronásledování. Dne 23. 2. 1866 byl uvězněn biskup Simeon Berneux a krátce po něm i Petr Jindřich Dorie. Oba byli zabiti z nenávisti k víře a v lásce ke Kristu dali své životy jako další dva zde vzpomínaní mučedníci.
Blahořečení byli 6. 10. 1968 papežem Pavlem VI. ve skupině 24 korejských mučedníků z let 1861 až 1867. Dalších 79 mučedníků, kteří zemřeli v letech 1839 až 1846 bylo blahořečeno v roce 1925. Všichni tito mučedníci byli 6. 5. 1984 společně kanonizováni v Soulu papežem Janem Pavlem II.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Perpetua et Felicitas (203); Satyrus, Saturninus, Revocatus et Secundinus (203); Eubulius (309); Basilius, Eugenius, Agathodorus, Elpidius, (asi s. IV.); Paulus Simplex (s. IV.); Gaudiosus, ep. Brixien (s. V.); Ardo Smaragdus (843); Paulus, ep. Prusen (850); Ioannes Larke et Ioannes Ireland♦ (1544); Teresia Margarita Redus (1770); Maria Antonia a Sancta Iosepha /Antula/ Paz Figueroa (1799); Ioannes Baptista Nam Čong-sam (1866); Simeon Berne, Iustus Ranfer, Ludovicus Beaulieu et Petrus-Henricus Dorie (1866); Iosephus Olallo Valdés♦ (1889); Leonides Fëdorov, episcopus et martyr (1935); Lucas Sy et Maisam Pho Inpèng♦ (1970)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský