Maria a Iesu (Æmilia) d’Outremont
| 22. února, připomínka | |
| Postavení: | vdova a zakladatelka kongregace SMR |
| Úmrtí: | 1878 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 11. 10. 1818 do šlechtické rodiny hraběte d'Emile Oultremont na zámku Wégimont u Lutychu v dnešní Belgii. Pokřtěná byla Emílie. Ve svém dětství prožívala lásku k eucharistii a k Ježíšovu Srdci. V mládí se také seznámila se životem a dílem Ignáce z Loyoly (pam. 31. 7.) a probudil se v ní zájem následovat tohoto světce podle možností. Dokonce se o něm vyjadřovala jako o otci její duše.Toužila po řeholním životě, ale rodiče s ní měli jiné záměry a začali s dojednáváním jejího sňatku. Ona sama se stala v té věci přístupnou po poznání Victora van der Lindena d'Hooghvorsta a za něj se 19. 10. 1837 provdala. Měla s ním 4 děti: Adriena, Edmonda, Olympii a Markétku. Jejich otec zemřel 10. 8. 1847 na malárii a Emílie se stala 29letou vdovou. Vzorně se starala o své děti více jak 7 let a nedalo se jí vytknout, že by pro duchovní život zanedbávala své povinnosti i když pak znovu ve svém nitru byla přitahována k řeholnímu životu. Již v roce 1842 při pobytu v Římě měla v cele sv. Ignáce z Loyoly mystický zážitek, při kterém vnímala předpověď, že jednou bude žít podle pravidel jeho společnosti.
Po ztrátě obou rodičů v roce 1851 a na návrh rodiny se v roce 1854 přestěhovala do Francie, kde svým synům (kteří se později oženili) zajistila vzdělání. Údajně před odjezdem byla na pozvání své příbuzné na zámku v Bauffe blízko Chièvres. V den vyhlášení dogma o Neposkvrněném početí vnímala v zámecké kapli přítomnost Panny Marie, která ji ujistila, že byla povolána k řeholnímu životu.
Její dcery se rozhodly žít v Paříži, ale později za ní přišly do Štrasburku a staly se také řeholnicemi. (Dcera Markéta zemřela 23. 1. 1867 na tuberkulózu a starší Olympie po těžkém onemocnění nesla jeho tíhu až do smrti 14. 12. 1872).
Emílie přitahovala z různých národností mladé ženy, které hledaly Boha jako hlavní smysl života. S nimi pod vedením jezuitských otců v listopadu 1855 položila základy nového institutu a pozdější kongregace sester Panny Marie Reparace*.
Své povolání sestry žily jako jedna velká rodina s různými výzvami k životu Reparace (napravování). Povolání je spojovalo, aby byly svědky Pána ve světě, aby žily poslání, které jim církev svěřila: milovat Krista a učit druhé ho milovat a poznávat i uctívat v pravdě. Jako program institutu se někde vyskytuje neustálá modlitba a adorace i propagace duchovních cvičení sv. Ignáce a zároveň apoštolát přizpůsobený potřebám času a místa.
Jako výzvu coby představená později sestrám napsala: „Jděte a hlásejte evangelium.“ - „Bez obav z nebezpečí překročíme moře a půjdeme tam, kam nás volá Kristova láska“.
Je také uváděno, že institut od začátku května 1857 byl ve Štrasburku v historické metropoli Alsaska na území Francie. Emílie 2. 5. 1858 složila řeholní sliby a přijala nové jméno Marie od Ježíše.
Časem tuto kongregaci rozšířila do Indie, Španělska, Irska, Anglie, Maďarska a později do Egypta, Ugandy i na ostrovy Mauricius, Reunion, Madagaskar, a nakonec do Ameriky. V roce 1866 se podílela na přesunutí mateřského domu ze Štrasburku do Říma.
Zemřela 22. 2. 1878 u rodiny svého syna Adriena ve Florencii, kam se za ní přijeli rozloučit ostatní z rodiny i sestry její kongregace.
Papež Jan Pavel II. ji blahořečil 12. 10. 1997 a v promluvě při slavnosti zdůraznil její dvojí povolání se slovy: „Neboť Boží slovo je plné života a síly … proniká až k rozdělení duše ... (Žid 4,12). Emílie Hooghvorst přijala tato slova až do hloubky svého srdce. Poslušná Boží vůle splnila nejdříve poslání křesťanské manželky. Po ovdovění vedená touhou po plnější účasti na velikonočním tajemství založila Kongregaci sester Matky Boží ustavičné pomoci. Svým životem nám připomíná, že eucharistická adorace dovoluje čerpat ze zřídla života, kterým je Kristus…“ On chce být naší silou, pamatujme na to.
POZNÁMKA
* Reparace celým názvem v originále: „Sœurs de Marie Reparatrice“ má zkratku SMR. V životopisech bývá nestejně překládaná, někde ve smyslu napravování a např. v knize Ż. Podłejski, Soľ země a svetlo světa …povýšení na oltár pápežom Jánom Pavlom II. se uvádí, že jde o Kongregaci sester Matky Boží ustavičné pomoci - viz 4. díl s. 276.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Festum Cáthedr; Papias, ep Hierapolitan (s. II.); Paschasius, ep. Viennen (s. IV.); Maximianus, ep. Ravennaten (556); Isabella, virgo in Gallia (1270); Margarita de Cortona (1297); Didacus Carvalho♦ (1624); Maria a Iesu (Æmilia) d’Outremont♦ (1878)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský