Aloysius Magaña Servín
| 9. února, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1928 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 24. 8. 1902 v Arandas v mexickém státě Jalisco do rodiny vlastnící koželužnu, v níž později také pracoval. Od dětství byl tichý, zbožný a správným křesťanským nadšencem i v době pronásledování. Stal se aktivním členem Katolické asociace mexické mládeže (ACJM), kterou založil José Anacleto González Flores, s nímž byl nakonec blahořečen. Je uváděn i jako člen katolických dělníků P. Marie z Guadalupe a propagátor nočních adorací.Zvládl se také zamilovat a 6. 1. 1926 oženit s Elvirou Camarenou roz. Méndezovou. S ní pak měl dvě děti syna Gilberta a dceru Marii Luisu, která se narodila až po jeho mučednické smrti.
Nesouhlas katolických obyvatel Mexika s protikatolickou vládou prezidenta Plutarca Elíase Callese se projevil povstáním, které během roku 1926 postupně přerostlo až do občanské války. Skupina vojáků federální armády v první únorové dekádě roku 1928 obsadila město Arandas a hned začalo zatýkání katolíků, kteří sympatizovali s aktivním odporem proti vládě. Šli také do domu Luise Magaña Servína, a protože nebyl přítomen, zatkli jeho mladšího bratra.
Když se to Luis dozvěděl, opět se projevil jeho charakter a hned šel žádat generála o bratrovu svobodu výměnou za svou. Jeho prohlášení znělo: „Nikdy jsem nebyl takovým křesťanským rebelem, jak si myslíte, ale pokud jsem obviněn z toho, že jsem křesťan, pak ano, jsem. Mám-li být za to zabit, budiž. Ať žije Kristus král a svatá Marie z Guadalupe! Na ta slova bylo rozhodnuto o jeho smrti.
Před vykonáním rozsudku v atriu farního kostela si Luis vyžádal ještě jedno prohlášení, ve kterém vrahovi odpustil a přislíbil, že po svém předstoupení před Boha bude on prvním, za koho se přimluví.
Papežem Benediktem XVI. byl blahořečený 20. 11. 2005 ve skupině dalších 8 mexických mučedníků a jejich společná liturgická připomínka byla stanovena na 1.4.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Apollonia, virgo alexandrina (asi 250); martyres Alexandriæ in ecclesia (s. IV.); Primus et Donatus (asi 361); Maro, eremita (asi 423); Teliavus (560); Sabinus, ep. Canusin (asi 566); Ansbertus (asi 695); Alto (s. VIII.); Rainaldus, ep. Nucerin (1222); Iacobus Abbondo♦ (1788); Anna Catharina Emmerich♦ (1824); Michael Franciscus Febres Cordero (1910); Aloysius Magaña Servín (1928); Leopoldus de Alpandeira♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský