Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-




blah. Petr de Castronovo
Petru s de Castronovo

15. ledna, připomínka
Postavení:kněz O.Cist a mučedník
Úmrtí:1208

ŽIVOTOPIS

Narodil se v Languedocu, asi 60 km západně od Montpellier ve Francii.

V roce 1199 se stal arciděkanem v Maguelonne a asi v roce 1202 cisterciáckým mnichem v klášteře Fontfroide u Narbonne. V roce 1203 ho papež Inocenc III. ustanovil legátem v tažení proti albigenským bludařům. V květnu dalšího roku byl papežem spolu s Raoulem a s opatem Arnaudem-Amaurym z Cîteaux jmenován inkvizitorem v misi proti albigenským. Velké potíže s nedůvěřivou šlechtou i postoje některých prelátů velmi oslabily Petrovu energii. Ten proto žádal papeže o dovolení vrátit se do kláštera, ale v odpovědi dostal příkaz zůstat kde je s odůvodněním, že současné akce jsou důležitější než rozjímání. A protože Petr na úkol nestačil, papež požádal o pomoc biskupa Diega a Dominika z El Burgo de Osma z dnešní provincie Soria ve Španělsku. Kacířství bylo kvalifikováno jako trestný čin. V případě, že kázání nepomáhala, měli inkvizitoři za úkol předávat kacířské provinilce civilním orgánům za účelem vyhoštění a zabavení majetku. Dominik začal s přesvědčováním způsobem evangelního života v chudobě, s odložením veškeré okázalosti a obklopování se nádherou. V této kazatelské činnosti poznal správnou cestu i Petr. Když se v Saint-Gilles chystal k přechodu přes Rýn, byl údajně albigenským sluhou hraběte Raimunda z Toulouse zabit kopím. V poslední chvíli svému vrahovi řekl: „Kéž ti Bůh odpustí, jako já odpouštím tobě“. Po modlitbě skonal.

Brzy po smrti ho papež Inocenc III. prohlásil za Kristova mučedníka. Ostatky Petra de Castronovo byly v roce 1562 hugenoty spáleny. Jeho kult jako „od nepaměti“ potvrdil papež Pius IX.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Arnoldus Janssen (1909); Secundina (století neznámé); Ioannes Calybita (s. V.); Ita (577); Probus, ep. Reatin (asi 570); Maurus, abbas (s. VI-VII.); Tarsicia (s. VI./VII.); Ablebertus seu Emebertus (asi 645); Malardus (asi 650); Romedius (asi s. VIII.); Bonitus (asi 710); Arsenius, eremita (904); Petru s de Castronovo (1208); Iacobus Eleemosynarius (asi s. XIII.); Angelus de Valido (1325); Franciscus Fernández de Capillas (1648); Seraphinus Sarovski (1833); Valentinus Palencia Marquin et IV socii (1937); Nicolaus Gross (1945)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský