Světci k nám hovoří...
Bez písemného souhlasu autora není povoleno jakékoliv další veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.
úvodní informace      výběr světce podle měsíců      další spisy autora
-

@

Used with permission of The Hagiography Circle





blah. Lazar či Devasahayam Pillai
Lazarus seu Devasahayam Pillai , martyr

14. ledna, připomínka
Postavení:mučedník
Úmrtí:1752

ŽIVOTOPIS

Narodil se 23. 4. 1712 jako Nilakandan Pillai do hinduistické rodiny Brahmina Vasudevana Namputhiriho a Devani Ammy v Travancore (dnes okres Kanyakumari v Tamil Nadu) v jižní Indii. Nilakandan Pillai patřil k vyšší kastě bojovníků, ovládal vedle lukostřelby bojová umění a jako Nair byl ve službách Marthandy Varmy, krále Travancore. Rychle dosahoval vyššího vzdělání a z vojáka se stal ministrem předsedajícím soudu. Díky majetku a postavení byl velmi vážený. Oženil se s ženou stejně postavené kasty.

V roce 1742 utrpěl velké ekonomické ztráty, prý snad spojené s neúrodou. Každopádně se cítil tak říkajíc „na dně“, bez naděje se vyrovnat se stávající situací, která znamenala ztrátu váženého postavení. V té době se blíže seznámil s holandským, původně v bitvě zajatým kapitánem armády, který byl křesťanem. Pillai se mu svěřil se svým problémem a on odpověděl vyprávěním o Jobovi a jeho důvěře v Boha. Pillai se od něj dozvěděl nejen o významu utrpení ve světle této knihy Bible, ale i o dalších pravdách křesťanské víry. V důsledku toho konvertoval se žádostí o křest, který po důkladné přípravě přijal 14.5. 1745 od misionáře o. Jana Buttariho TJ. Při křtu přijal nové jméno Lazar, v rodné tamilštině Devasahayam s významem „Boží pomoc“.

Od té doby se intenzivně podílel na šíření víry v Ježíše Krista. Přivedl k ní i svou manželku Bhargavi Ammal, která při křtu přijala jméno Terezie. Při šíření evangelia prohlašoval, že všichni muži jsou si rovni bez ohledu na kastu. Tím vzbudil nepřátelství Brahminů, členů kasty Nairů, kteří ho obvinili ze zrady a z pohrdání náboženskými praktikami i z velkých urážek.

Dali ho 23. 2. 1749 zatknout, byl zbaven své funkce, označen za velezrádce a po tři roky podstupoval různá mučení, zvláště v posledním roce. Jeho utrpení a přepravování přes různé obce mělo fungovat jako varování pro ty, kdo by od hinduismu snad chtěli konvertovat. Křesťané byli jeho svědectvím naopak povzbuzováni a posilováni ve víře. Proti těmto prostým lidem zakročováno nebylo.

Nakonec jeli s odsouzencem do lesa Aralvaimozhy ve vzdálené pohraniční oblasti Travancore. Podle dokumentů byl při cestě denně bit a trápen tím, že mu do ran a nosu byl vtírán pepř a byl vystavován prudkému slunci. Jednou při modlitbě narazil loktem do skály a z té zázračným způsobem začala vytékat voda, které se mohl napít. Tento pramen je zmiňován zvláště pro pozdější zázračná uzdravení. Je doloženo, že po napití této vody se navrátil na Lazarovu přímluvu život děťátku v matčině těle, které již delší dobu bylo považováno za mrtvé. Název skály, z níž vytryskla voda, je Muttidichanparai. Lazarovu pozemskou pouť 14. 1. 1752 ukončili nepřátelé víry jeho zastřelením v lese Aralvaimozhy v indickém Tamil Nadu.

Ostatky Lazara křesťané později uložili k oltáři kostela Saint-François-Xavier. Tento kostel se stal katedrálou diecéze Kottar.

Devasahayam nebo-li Lazar Pillai se stal prvním místním světcem. Slavnost blahořečení se konala 2. 12. 2012 v Nagercoil při západním okraji Kottaru. Z pověření papeže Benedikta XVI. byl předsedajícím kardinál Angelo Amato.


Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Nino (s. IV.); Potitus (století neznámé); Glycerius (století neznámé); Felix, presb. Nolan (s. III/IV); Macrina, matrona (asi 304); martyres Raíthi et in monte Sinaj monachi (asi s. IV.); Firminus, ep. in Gallia (s. V.); Euphrasius, ep. Arvernen (515/516); Datius (552); Fulgentius, ep. Astigitan (asi 632); Oda Novariensis (asi 1200); Odoricus Mattiuzzi de Portunaone (1331); Lazarus seu Devasahayam Pillai , martyr (1752); Petrus Donders (1887); Alphonsa Clerici (1930); Carolus ab Alcubilla (1937); Franciscus Martínez Garrido (1938); Sabas (1247)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský