blah. Vincenc Romano

Vincentius Romano

20. prosince, připomínka
Postavení:	kněz
Úmrtí:	1831
Patron:	duchovenstva v Neapoli; sirotků, námořníků; vzýván při rakovinném onemocnění hrdla

ŽIVOTOPIS

Narodil se 3. 6. 1751 v Torre del Greco v Itálii do chudé neapolské rodiny. Ve 14 letech vstoupil do semináře. Jedním z jeho učitelů byl pozdější světec a učitel církve Alfons z Liguori. Kněžské svěcení přijal Vincenc Romano 10. 6. 1775. V rodném kraji působil čtyři desetiletí jako duchovní správce. Mnohdy za těžkých podmínek. Sám vynikal velkou skromností, ale jeho srdce jakoby patřilo mládeži a dělníkům, které se stále pokoušel chránit a pomáhal jim proti těm, kteří se je snažili zneužívat. Pomáhal zvláště sirotkům. Dbal o vzdělání a dobrou duchovní formaci mládeže. Po výbuchu Vesuvu v polovině června 1794 šel lidem pomáhat s rekonstrukcí domů a také znovu osobně budoval farní kostel Svatého Kříže (Santa Croce). Jeho činnost se neobešla bez sledování politickými skupinami. Ke konci života bojoval s dlouhou nemocí a zemřel v Torre del Greco.

Blahořečený byl 17. 11. 1963 papežem Pavlem VI.

K uznaným zázrakům na přímluvu Vincence Romana patří náhlá uzdravení z rakovinného onemocnění, zvláště hrdla v roce 1940.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dominicus, abbas Exilien. (1073); Zephyrinus Pp. (217/218); Liberalis, m. Romæ (století neznámé); Philogonius (324); Ursicinus, eremita (asi 620); Vincentius Romano^♦ (1831); Michael Piaszczyński^♦ (1940)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský