David, monachus
| 11. prosince, připomínka | |
| Postavení: | řeholník OCist |
| Úmrtí: | 1179 |
| Patron: | matek a těhotných žen |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1100 ve Florencii v Itálii. Za studií v Paříži se setkal s Bernardem z Clairvaux (pam. 20. 8.) a s jeho reformním hnutím. Odešel potom do Clairvaux, kde zakladatele požádal o přijetí do cisterciáckého kláštera. Vzhledem k oslabenému zdraví byl David nejprve odmítnut. Nechtěl se však vzdát a zůstal čekat u klášterní brány. Opat Bernard, vida jeho odvahu a víru, usoudil, že tyto ctnosti mu nahradí nedostatek fyzické síly, a přijal ho mezi mnichy asi v roce 1131. Za nějakou dobu po složení slibů byl v roce 1134 Bernardem poslán založit s dalšími mnichy nový klášter v Himmerod v pohoří Eifel v diecézi Trevír v Německu. Zde žil v přísné askezi po 45 let. Byl horlivý v modlitbě a měl mystické dary, mimo jiné dar uzdravování. Ten, kdo za ním přicházel smutný a utrápený, tomu tak pozvedl mysl, že při odchodu až zářil štěstím. Ženám, které za ním přicházely plné obav kvůli těhotenství, vše dobře dopadlo, a proto je uváděn jako jejich patron. Modlitbou údajně vyprosil i pro sebe potřebnou sílu, aby dokázal pomáhat při stavbě kláštera.
Zemřel v 79 letech v Himmerod v Rheinland-Pfalz a po jeho smrti byly vyslyšeny další prosby. Davidovy ostatky uložené v klášterním kostele (od r. 1204 v mramorovém sarkofágu) byly za sekularizace kláštera v roce 1802 přepraveny přes Trevír do Belgie. Až roku 1930 se vrátily do obnovené svatyně v Himmerod. Davidův kult v roce 1699 potvrdila generální kapitula. K rozšíření jeho liturgické úcty na celý řád jako blahoslaveného došlo údajně až v roce 1971-72 v Římě.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Damasus Pp. (384); Victoricus et Fuscianus (asi s. III.); Sabinus, ep. Placentin (po skončení IV. století); Daniel, stylita Cpoli (493); David♦, monachus (1179); Francus Lippi♦ (1292); Hugolinus Magalotti♦ (1373); Hieronymus Ranuzzi♦ (asi 1466); Martinus Lumbreras Peralta et Melchior Sánchez Pérez♦ (1632); Arthurus Bell♦ (1643); Maria a Columna Villalonga Villalba♦ (1936); Maria a Mirabilibus Iesu Pidal y Chico de Guzmán (1974)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský